Tvorba – Stig

Úpravy – Stig

Lokace – Cyprona - město

nadzemní vstup (1751 1710 20)

vstup do druhého patra (4848 1796 11) - rozdělané

vstup do třetího patra (4840 1840 40) - rozdělané

LvL – Top

Monstra – Pavouci (Mečový pavouk, Vdova, Zelený pavouk, Rudý pavouk, Hnědý pavouk)

Detail – Podzemní chodby a komory. První patro bylo využíváno bandity okupujícími Cypronu, což se odráží na interiéru. Druhé patro (rozpracované) slouží převážně jako líhně a hnízdo pavouků s drobnými prvky naznačujícími využití člověkem (mágové ovládající pavouky - bedýnky, úložiště apod.). Též zde lze nalézt lidské ostatky a pozůstatky a těla v kokonech. Převážná většina spawnerů využívá aktivátory (=nášlapné spawny).

Příběh – tento příběh je k nalezení u vstupu du dungeonu: (Kniha je plná různých škrábanic a malůvek, po pár stranách však narážíš na něco zajímavějšího..)

Zima 288. roku

..a protože jsme na povrchu města pod velkým tlakem útočníků, rozhodl Hadden, že budem pokračovat v podzemních stavbách. Tajný vstup do podzemí pod majákem je opravdu dobře zabezpečený, takže se neobává prozrazení. Máme vybudovanou strážnici, která střeží vstup do chodby ke skladu a malé kuchyni. Tudíž jsme schopný přečkat tu značně dlouhou dobu, již dříve bylo do podzemí přesunuto velké množství zásob - potravin, zbraní a dalšího vybavení. Jediná obava pramení z toho, aby nepřátelům nepřišlo divné, že na povrchu nemáme žádné sklady s jídlem a aby nezačali pátrat, zatím jsme ale, zdá se, v bezpečí. Strážnice zajišťuje vstup do štoly a zabezpečení je opravdu vysoké. Především ho zajišťují dvojité posuvné zdi, jejichž zbudování bylo asi nejtěžší, však se tu taky mnoho našich nedobrovolných pomocníků nadřelo, stejně jako při rozšiřování štoly. Průchod do štoly umožňuje naprostou kontrolu nad tím, kdo prochází dovnitř nebo ven, alespoň dokud je strážnice pod naší kontrolou. Ve skladišti je sice páka, která otevře oba průchody, ale zeď na straně strážnice se zavírá dřív a hlídka je kdykoliv může zablokovat a uvěznit tak vetřelce v komoře mezi oběma zdma, kde ho bez problému strážní zneškodní díky průzoru ve zdi..

(..pokračuje popis průběhu budování podzemních prostor, který přeskakuješ..)

Léto 289. roku

..není divu, že k tomu došlo. Hadden zuří, protože dobrodruzi ho po hradbách zahnali až do majáku, kde se mu naštěstí podařilo nepozorovaně zmizet poklopem do podzemí. Snad nebudou moc pátrat, ale odhalení poklopu by ani tak nebylo snadné, protože s podlahou majáku naprosto splývá. Jsme tu tedy zdá se na nějakou dobu uvězněni, protože na útok nemáme dost mužů a průchod majákem by nemusel zůstat bez povšimnutí. Ale nikdo si z toho nic nedělá, protože Hadden ví o nějakých dalších chodbách směrem na východ, které mají vést na povrch a ústí mimo město, tedy do bezpečí. Stačí se na ty chodby jen napojit, takže bylo rozhodnuto, že otroci budou pokračovat v hloubení štoly..

(..přeskakuješ popis práce otroků až k zápisku, který vypadá zajímavě..)

Zima 289. roku

..a na oslavu toho, že jsme se konečně napojili na podzemní prostory na východě byl otevřen i jeden z posledních sudů, který máme. Chlapi se konečně napijou a trochu si povyrazí, ne že by tady v podzemí byly k tomu buhvíjak skvělý podmínky, ale o to je to vítanější. Cesta za svobodou je totiž už skoro volná, stačí odkopat ten zával, který vznikl při posledním odstřelu!

(…)

..dneska nás probudil Haddenův rozzuřený křik. Někdo zničil páku, která otvírala průchod nahoru do majáku a zdá se, že nikdo to nezvládne opravit. Kdo to ale mohl udělat? Z nás nikdo a nikdo z otroků by se tam nedostal, protože projít přes strážnici je opravdu nemožné, natož pro takové vesnické burany..

(…)

..byl vyhlášen poplach, přes téměř odstraněný zával se do štoly hrnou pavouci. Píšu to ve spěchu, schovaný tady ve skladišti a poslouchám jen hluk boje a řev mužů, sám bych jim v boji příliš nepomohl. Hadden rozděluje rozkazy a pokud muži štolu neudrží, stáhneme se do skladiště, nabereme zásoby a probijeme se s nima do strážnice, kde budeme v bezpečí..

(…)

..stalo se přesně to, čeho jsem se obával, muži byli vytlačeni až do skladiště, hodně jich padlo pod náporem obřích pavoučnatců a ta hrstka co zbyla zablokovala mříže nějakým nábytkem. To pavouky zaručeně zastaví do doby, než se chlapi vzpamatujou a budou připravený vytlačit pavouky zpátky do hlavní chodby a pak se stáhneme do strážnice, kde budeme v bezpečí..

(…)

..probudil nás výbuch a smrad spáleného nábytku a asi i lidského masa. Muži u barikády hlásí nějaké podivné lidi v róbách s kápí, kteří se bez potíží pohybují mezi pavoučnatci, snad jako by byly jejich pány, protože se zdá, že jim opravdu nějakou podivnou mocí udělují příkazy. Z vedlejší místnosti zní jakési podivné magické zaříkání a co chvíli je ryk boje přerušen výbuchem. Tohle vypadá jako náš konec, muži už vchod dlouho neudrží. Musím proto jednat rychle, zbalím si něco zásob a použiju lektvar pro tuhle příležitost jako dělaný, lektvar, který jsem kdysi dávno dostal od toho potulného alchymisty, co nám dlužil laskavost. Měl by mi zajistit bezpečný a nikým nepozorovaný průchod štolou, takže stačí zatáhnout za páku, vypít lektvar a proběhnout do bezpečí. Jdu na to..

(…)

..tak z tohohle už se nedostanu. Ve štole jsem se moc zdržel uhýbáním protivníkům, lektvar sice vydržel dost dlouho, ale vnitřní dveře se zavřely, ve strážnici už nikdo není, protože všichni muži bojují ve skladu a tak mi zdá se už nikdo neotevře. Zvuky boje už utichají a já si tu svítím poslední svíčkou, kterou u sebe mám. Jídla mám dost, ale co to je za život, na těch pár metrech mezi těmahle zdma. Než umřít hlady za pár týdnů nebo si otevřít vnější dveře do chodby, která asi bude plná těch bestií, radší to skončím teď a tady. Bohové odpusťte, všechno co jsem udělal i to, co jsem udělat nestihl. Vědět jak to dopadne, radši bych zůstal na poli, dělal otrockou dřinu od rána do večera, ale se svou rodinou a v klidu. Nikdy jsem nezapomněl, Ailen..

(..zde zápis končí. V knize je vložena nějaká malá vylisovaná bílá květina, zdá se, že pro pisatele měla nějaký význam..)