Mladý hobit se vracel z rybolovu zpět domů a cestou zaslechl rozhovor dvou strážných u hradní brány: „Cože, král? Ale to je přeci vyloučené. Od pohromy nebyl schopný vstát na nohy, natož aby chodil po chodbách hradu… Vážně, nekecám. Přísahám na mou duši, že jsem krále viděl v noci jít po chodbě hradu. Měl jsem zrovna stráž a při obchůzce jsme ho zahlédl. Dokonce nevypadal vůbec jako nemocný, připadal mi až moc k světu, na to, že byla noc. Tak, že by se král Gabriel nakonec uzdravil? No říkám ti, jestli si nebyl zrovna napitej a viděl jsi opravdu to, co mi říkáš, že si viděl, tak to je naprosto skvělá zpráva. Třeba král příjde s řešením, jak se dostat z tohohle světového šílentsví! Jo, ale ještě něco…král… strážný se zarazil počkej, podívám se, jestli nás někdo neposlouchá.“ Než to dořekl, malý a čiperný hobit vzal nohy na ramena, jen se mu od nohou prášilo.

Myrsha 8. Novu 277. roku