Gnomové jsou vysocí tři a půl až čtyři stopy. V porovnání s trpaslíky však nejsou tak podsadití. Na první pohled je patrné, že jejich celková tělesná konstituce je dosti slabá, přesto v gnomech dřímá větší potenciál, než by od nich leckdo čekal. Vlasy mají povětšinou husté, kadeřavé a ne moc dlouhé. Převládají blonďaté, ale ani kaštanově hnědé nejsou tak velkou vzácností. Oči, nejčastěji modré nebo zelené barvy, jsou posazeny dále od sebe, neboť mezi nimi sídlí nejvýraznější znak gnomího obličeje - nos. Jestli jsou eflím nejtypičtějším znakem špičaté uši, pak u gnomů je to bezpochyby právě jejich nos. Velmi si na něm zakládají a dá se říci, že o něj pečují jako trpaslík o své vousy. Velký nos je v gnomí společnosti považován za věc nesmírné krásy. Nejedna hospodská potyčka vznikla právě kvůli hádkám o jeho délce.
„I já už dostal po svém čenichu během podobných potyček. Tihle gnomové jsou prostě zvláštní. I bardovy schopnosti posuzují podle jeho nosu.“ - Calenard
Nejčastěji gnoma potkáte v ochranném oděvu, který ho chrání před případnými následky jeho pokusů. Jinak se ale všední šat gnomů nijak neliší od obyčejného oblečení lidí. Pravda, dávají přednost spíše barevnějšímu oblečení a dominantní barvou bývá modrá, ale není to pravidlem.
Gnomové mezi sebou používají výhradně gnomštinu. Jejich jazyk užívá v psané formě trpasličí runy. Celkově jsou si tyto jazyky poměrně podobné, takže mnoha gnomům nedělá problémy naučit jazyk svých vzdálených příbuzných. Pro vysokou technickou vyspělost je gnomština často užívaná ve spojení s technikou. Mnoho návodů, výrobních postupů a technických pojednání je psáno právě tímto zajímavým jazykem.
„Pro techniku se tento jazyk možná hodí, ale pro poezii rozhodně ne. Je horší než trpasličtina.“ - Calenard
„Calenarde, nebude to tím, že ses tento jazyk nedokázal naučit?“ - Istravil
Gnomové sdílejí několik společných vlastností se svými dlouhovousými bratranci: jsou skvělými řemeslníky, někteří z nich dávají přednost podzemí, a jsou odolní vůči magii. Narozdíl od vážných, tvrdých trpaslíků se gnomové zdají naprosto lehkovážní, nespolehliví a občas i slabošští. Gnomové jsou veselá a společenská stvoření, jsou vždy dobře naladění a tolerantní. Považují hrubost za jednu z největších chyb, jakou můžete udělat – věc, která je odlišuje natolik, aby si je nikdo nemohl plést s trpaslíky. Gnomové vždy vítají společnost ostatních gnomů a jsou dychtiví poslouchat (nebo spíše povídat) příběhy z nejnovějších dobrodružství. Jejich kalendář je protkán hustou sítí slavností a každá z nich je příležitostí k veliké slávě, pití, zpěvu a tanci.
Přestože jsou gnomové přátelští, jsou také velmi opatrní. Můžete znát gnoma roky, aniž byste se o něm dozvěděli cokoliv bližšího a osobního. Pokud se gnom opravdu spřátelí s někým jiné rasy, je tato osoba přijata gnomovou rodinou jako někdo, koho mají rádi a komu věří. Gnomové se mají mnoho čeho obávat od větších ras Manawydanu, ale nikdy nenechají tento strach přejít v paranoiu. Přestože velmi rádi jedí, projevují jen velmi malou fantazii co se týče receptů. Z magie gnomové vynikají nejvíce v Iluzích. Konečně gnomové vytvořili z umění ilusionismu kulturní dědictví, které provází mnoho aspektů gnomího života.
Nejvýraznější fyzický znak gnomů je enormně velký nos, který je mnohem větší než u lidí a trpaslíků. Velikost něčího nosu je záležitostí společenského postavení mezi gnomy a většina gnomských debat končí srovnáváním velikostí jejich nosů. Opravdový a velký test mocného nosu je, když dokážete svůj nos zapíchnout do oka protivníka, aniž by se ten jeho dotknul vašich fousů. Velký nos není jen výhradou mužů, i ženy se chlubí krásnými nosy. Co se však týká této uznávané zkoušky nosů, jsou tak říkajíc trochu méně schopné uspět. Nos je opravdu důležitou záležitostí v gnomské společnosti. Rodiče hrdě ukazují velikost nosu svého děťátka a dělají optimistické prognózy o jeho budoucím růstu. Přestože praktické užití tohoto obličejového jevu není příliš vysoké, gnomové se často a s vervou vrhají do soutěží v měření nosů. Ty mohou přerůst i do ostrých střetů.
Gnomové jsou naprosto fascinováni ohněm a světlem, které přináší. Jedna velmi dobře známá gnomská pohádka na dobrou noc vypráví příběh o Verpoolišovi Popplepipovi (typický gnomský hrdina): Mistr iluzionista a zloděj, Verpooliš, se jednou vkradl do síní bohů, kde pozoroval mocnosti světa při práci a řemesle. Byl okouzlen sprškami jisker odlétajících od jejich obrovských kladiv, i schoval si jednu z jisker do sáčku. Než bohové zjistili co se stalo, byl Popplepip již dávno v bezpečí světa Manawydanu. Tady vypustil jiskru na svět a stal se Otcem Ohně. Gnomové se s pro ně typickou štědrostí rozdělili o oheň s okolním světem. Každý gnóm má dnes ve svém domě ohniště, před kterým je místo odpočinku.
Všichni gnomové milují slavnosti. Jakákoliv oslava musí vždy zahrnoval co nejvíc hudby, tance, radosti, poslouchání příběhů ( nebo ještě raději jejich vyprávění), iluzionistické kousky, pití a především soutěže v délce nosů. Průměrně se gnomové scházejí ne méně než k 15 až 20 oslavám ročně. Slaví se u mnoha příležitostí, jako je sklizeň, sezónní události zahrnující všechny stavy slunce a měsíce, svatby, narozeniny, jmeniny, také výročí slavných bitev, objevů, vynálezů, milníků gnomské historie a v neposlední řadě i fenomény podnebí. Gnomové jsou schopni každoročně oslavit i strašlivý cyklon, schopný zničit město, výbuch podmořské sopky i předloňský zapamatování-hodný blizard. Opravdu veliké gnomské festivaly trvají celý rok, slaví se při příležitostech, které se dějí jednou za století či více, jako je zatmění slunce.
O typických gnomích svátcích a slavnostech toho není mnoho známo, neboť je obvykle slaví jen mezi svými. Dokonce i gnomové, jenž jinak žijí v nejrůznějších částech světa, se na ty nejtradičnější svátky vracejí domů. Jinak jsou to ale velmi zábavní a patří mezi příjemné zpestření každé slavnosti nebo oslavy.
„Jestli je na světě něco, co gnomové skutečně milují, pak jsou to překvapení a nejrůznější šprýmy. Dostanete-li od gnoma dárek, můžete si být téměř jistí, že vás čeká malý výbuch, prskavka či jiné zajímavé překvapení.“ - Calenard
Jestli existuje obor, kterého si gnomové cení nade všechny jiné, je to bezpochyby alchymie. Nejrůznější lektvary, baňky, aparatury a pokusy s těmito věcmi jsou přímo gnomí láskou, která se jich zmocňuje se stejnou silou, jako se zmocňuje láska ke kameni trpaslíků. V této oblasti se snaží najít zejména jeden zázračný lektvar. Nejedná se však o žádný elixír mládí, ale o lektvar, který by měl blahodárný účinek na délku jejich nosu. K jejich velké smůle se to však zatím žádnému z nich nepovedlo.
„To bych je chtěl vidět, až ten elixír objeví. Gnomové s metrovými nosy…“ - Calenard
„A přesto pořád hezčí než ty.“ - Istravil
Gnomové dříve bydleli na jihu ve městě Saragot. Jejich bezpečnou idylku však narušili drowové, kteří jejich město srovnali se zemí. „Podrobnosti o této události určitě najdete v některé z knihoven. To, co se tam tenkrát stalo, bylo skutečně strašné.“ - Istravil Po drowích nájezdech se přeživší gnomové vydali hledat útočiště ke svým bratrancům. Trpaslíci je nenechali na holičkách a poskytli jim dočasnou ochranu ve svém městě. Tento dočasný azyl se po nějaké době stal trvalým. Gnomové tak od té doby bydlí společně s trpaslíky v jednom městě. Původní architekturu tak nelze vystopovat. V interiérech jsou gnomové ovšem mnohem nápaditější než jejich bratranci. Jejich velkou zálibou totiž je experimentování a to se projevuje skutečně ve všem, co gnomové dělají nebo tvoří.
Primárním obchodních artiklem gnomů, ať už na povrchu nebo pod zemí, jsou výrobky alchymistů a opracované drahé kameny. Co se týče drahokamů, je spotřeba tak vysoká, že gnomové často vyměňují opracované šperky přímo za surové drahokamy. Po brusičství drahokamů a šperkařství je alchymie druhým nejoblíbenějším řemeslem gnomů, pokud nepočítáme řemesla, která mají za cíl přemisťování „věcí“ a vytváření umělých kráterů na nejrozmanitějších místech.
Gnomové velmi rádi obchodují zejména v lidském hlavním městě, neboť jen tam je podle nich ta správná atmosféra, která z obyčejného obchodování dělá něco více. Gnomové vždy měli světu co nabídnout. Velmi ceněné jsou zejména jejich alchymistické výrobky a kuše, které gnomové dovedli k dokonalosti.
„Napadá mě, že gnomové v těch svých baňkách umí výborné destiláty.“ - Calenard
„Calenarde, Calenarde, myslíš ty taky někdy na něco jiného?“ - Istravil
Gnomové milují oslavy. Přímo se vyžívají ve vymýšlení nejrůznějších originálních dárků pro své známé, kteří zrovna něco slaví. Tomuto faktu je podřízen i gnomí kalendář, který je plný nejrůznějších svátků a veselic.
Nejen oslavami jsou ovšem gnomové živi, velmi rádi také pořádají různé dovednostní soutěže a samozřejmě si také rádi nechávají měřit své nosy.
Ve svém volném čase gnomové taky velmi rádi cestují. Prostě jen tak vezmou vycházkovou hůl a na několik dní nebo i týdnů zmizí z města. Bloudí krajem, obvykle bez předem vytyčeného cíle. Právě na cestách je totiž napadají ty nejšílenější, ale také nejlepší vynálezy.
„Traduje se, že v dřívějších dobách gnomové měli dokonce své domovy na kolech. Když je to na daném místě přestalo bavit, zkrátka zapřáhli koně a druhý den po nich nebylo ani památky.“ - Calenard
Oproti jiným malým rasám gnomy často posedne silná touha cestovat. Jejich údiv od přírody je nutí neustále žasnout a zjišťovat co je asi za tím dalším kopcem a copak bude za tím mořem…(a copak má to zvířátko asi uvnitř a jak vlastně funguje)
„Slyšel jsi to o Kasselwortovi Biddlestumpfovi? Přinesl nějakou tu trpasličí černou brandy na oříškový festival – a po tom co ji vypil pustil si jazyk na špacír!
Nejdřív urazil svýho starýho pradědečka, Wigglefounta Biddlestumpfa, který ho peskoval za jeho chování. Představ si, že poskakoval kolem a ukazoval všem ty obyčejný červený kamínky jako by to byly rubíny! Potom se porval Valounkem Vedlestřelou – nazval starýho Vala „krátkonosým prasetem,“ a to samozřejmě chudák Valounek nemoh nechat jen tak (no tak každej ví, že Valounkův nos není nic záviděníhodnýho, ale Kass je poslední kdo si může dělat z cizího nosu srandu)! No ale to není to nejhorší! Nakonec, když se všichni vydali dolů na soutěž v jedení oříšků, Kass povzbuzoval Šedovouse Friggleheit k výhře, ale ten starej dobrák se zakuckal a rozkašlal a musel odstoupit ze soutěže. A když přišel čas zaplatit vstup - věř tomu nebo ne!! – Kaselwort Biddlestumpf odmítnul! To bude trvat dlouho než bude Kass zase moct strčit nos do týhle vesnice.“
Lillyllotta Třipitidůmková
Věda zastává u gnomů nezastupitelné místo. Gnomové jsou vědci od přírody: chemici, pyroforové, alchymisti, zbrojní inženýři. Věda (a její následky) jsou v gnomských městech vidět úplně všude (člověk dost těžko přehlédne kráter velikosti činžovního domu, nebo potopenou část ostrova). Věda zastává dokonce tak důležité místo, že kvůli ní byla zrušena církev a vyhnáni kněží (v jistém slova smyslu) a byla (převážně z kněžích) ustanovena komise „pro poznání skutečné podstaty pravdy.“ To mělo převratné dopady na gnomské náboženství (viz Bohové, Garl Glittergold) a na počest této události se každý rok koná slavnost.
Nejpřednějším oborem gnomské magie je samozřejmě umění iluzionistické. Iluze jsou mnohem více než praktická aplikace magických sil, vždyť v gnomské společnosti ovlivňuje umění iluzionistické všechno od romantiky přes oslavy až po válku.
Gnomové dokážou být v boji velice srdnatí. Přesto bývají raději až ve druhé vlně a nedají dopustit na své střelné zbraně. K otevřeným konfliktům mezi gnomy a jinými rasami moc často nedochází, protože gnomové jsou poměrně umírnění a tolerantní. Rozhodně se sami neženou do žádných konfliktů, pokud to není vyloženě nutné. Dávají přednost diplomatickému jednání, ve kterém jsou opravdovými mistry. Jako národ si svou neutralitu drží už mnoho generací.
„Je pravdou, že v historii je známo více gnomů diplomatů než válečníků. Není se čemu divit, dokonce i v Isharu jednou působil gnom, který byl diplomatem lidí. To je věc jinak zcela nevídaná.“ - Istravil
„ Vylejzali ze skal a země, ouplně všude, utočali a zabijali tejma hnusnejma šipkama a magijej. Neviděl sem kde su a vodkad strilej, ale když boli pryč moji kluci boli tuhy.
Měli sme tyhle gobliny, aby nám hlidali boky. Chyba, chyba… Nomum nešmakujou goblini, to ti povim. Pobili je než bys mrk. Ha! Sem si myslel, že my obři je zastavíme v pohodě. Jenže voni vůbec nebojovali fér. Ani nevylezli ven, jenom seděli na zadkách a stříleli ty zpropadený šipky, co vám vypichnou voko raz dva a dělaj i spoustu jinejch ošklivostí. Vyběhli sme po nich, ale skovali se a ani sme nevěděli kde sakra sou, dokud se nevobjevili rychtyk nám za zádama. Nene pane, řekl ste mi jít bojovat? Ale JA nejdu. JA nejdu bojovat s žadnejma Nomama nikdy víc.“
Barkan Delsuutor, bojový deník.
Gnomové nejsou rasa, která by se rozzuřila rychle a vrhala se do válek. Ale stejně jako jejich tlustší bratranci, pokud mají motivaci jít bojovat - pak se z nich stávají velmi nebezpeční protivníci.
Pro svou malou postavu se gnomové snaží vyhnout bojovým situacím na otevřeném terénu, kde by museli čelit přímému útoku mnohem větších nepřátel. Preferují boj ve složitém terénu posetém skálami a stromy, které jim dávají výhodu.
Gnomové často uzavírají spojenectví se svými silnějšími sousedy, výměnou za poskytnuté bezpečí nabízejí velmi ceněné výrobky a v nebezpečí i svoje zbraně. Přesto jim jako nejmenšímu a nebojovnému národu hrozilo a hrozí pohlcení větším spojencem. Proto během časů vyvinuli umění diplomacie k takové dokonalosti, že jejich diplomati jsou vítáni i u jiných ras. Gnomové jsou v základu dobrým národem a ve svém vlastním zájmu se nepřiklánění ke zlu.
Gnomové mají jednoduše dobré vztahy a jsou přirozenými spojenci s trpaslíky, jsou v jejich městech vítáni a stejně tak naopak. Jedna rasa si té druhé do značné míry a svým vlastním způsobem váží, ač existuje gnomské pořekadlo: „ ať jsem trpaslík jestli lžu.“
Gnomové chovají k elfům obdiv jako k něčemu, co je nutné prozkoumat a ono se to nedá. Kromě toho gnomové nejsou nadarmo považováni za trpaslíky s elfskou duší.
S lidmi to bylo vždy těžké a vždy bude. Gnomové se řídí heslem: „důvěřuj, prověřuj“ a o prověřování lidí to platí dvojnásob.
Gnomové nepřistupují ke zlým rasám jako trpaslíci, jednoduše s nimi nikdy nechtějí mít nic společného. Pokud však hrozí nebezpečí, příliš neváhají a pomohou svým dlouhovousým bratrancům. Vědí totiž, že trpaslík nezapomíná.