Známá historie se píše a kalendář prvního věku začíná datem nejstarších dochovaných kreseb v jeskyních na území orků. Je však zřejmé, že se nejednalo o počátek světa Manawydanu. Doba minulá je však zahalená tajemstvím, které nelze rozkrýt ani pomocí magických rituálů. Této době se nevěnuje ani lidová tvořivost a kněží ji shodně popírají. Co bylo dříve, ví jedině Ao.

Elfové jsou jednou z nejstarších ras Manawydanu. Dožívají se řadově stovek let, takže není divu, že pro ně čas plyne poněkud jinak než pro jiné rasy. Na samém úsvitu své historie elfové obývají velmi úrodný sever kontinentu. Neměli nikdy potřebu kolonizovat okolní oblasti. Roztroušení do malých izolovaných skupin žili ve hvozdech ve svých jednoduchých obydlích, která zapadala do okolní krajiny a téměř se v ní ztrácela. První generace se vyznačovaly spíše klidným a umírněným životem. Jejich hlavním zájmem nebylo poznání (jak by se dalo očekávat), ale spíše veselí a radovánky. Typickým rysem bylo soužití s přírodou, takže stopy po jejich osídlení nejsou patrné, jsou-li vůbec nějaké.

Písemné, architektonické ani jiné podobné památky z této doby nemáme. O tom, jak se elfové chovali v prvním věku, se dozvídáme zejména z lidové tvorby elfů ve věku dalším. Zprávy jsou ale značně zkreslené a stylizované, takže je nutné brát je s rezervou. První známky toho, že se elfové začínají zajímat spíše o nejrůznější vědy a poznání jako takové, se objevují až po prvních problémech, které téměř zničily celou jejich rasu. Těmi největšími problémy byly zejména rozbroje s orky a změny klimatu.

Přestože elfové budou vždy tvrdit, že právě oni jsou nejstarší rasou Manawydanu, ve skutečnosti to není pravda. Zrod obou ras se datuje přibližně do stejné doby. Svět byl ovšem pro obě rasy dostatečně velký, takže nějakou dobu trvalo, než na sebe narazili. Orkové zpočátku žili v tlupách na základě pokrevní příbuznosti, později se toto primitivní rodové společenství změnilo v kmenové. Prvotním důvodem ke vzniku takovýchto společenství byla potřeba obstarat si potravu. Většina orčích kmenů obývala severozápadní část kontinentu. Z těchto raných dob se dochovalo jen velmi málo pozůstatků. Jisté je, že první orkové nám zanechali kresby v jeskyních, ale to je asi tak vše. Takto orkové vydrželi po mnoho generací, během nichž zlepšovali svoji řeč i principy, které držely jejich společenství pohromadě.

Ke změně orky dohnal jejich stále větší počet. Jejich území jim přestávalo stačit a oni byli nuceni opustit svá loviště a hledat nové domovy. Část orků se vydala na východ, kde narazili na elfy. Vrátit se nemohli a celý pochod byl vzhledem ke skalnatému terénu už sám o sobě dosti náročný, takže se orkové rozhodli, že dále nejdou a pokusí se uzurpovat elfí území, na kterém panovala skutečná hojnost všeho.

Trpaslíky poměrně rychle sjednotil Murdin Veliký. Usídlili se na úrodných planinách v okolí vyhaslé sopky Thirunie a ve svazích začali dolovat a těžit její nerostné bohatství.

Gnomové přežívají v malých skupinkách až do vynálezu kola, díky němuž začnou putovat a spojovat se s dalšími skupinami. V průběhu věku vytváří početné společenství oddané výzkumu a Vědě.

Hobiti žijí osamoceně v okolí Karelské řeky, kde si obdělávají svá území.

Lidské tlupy se postupně sjednocují a usidlují v okolí Hraniční hory.

V roce 742 prvního věku naráží východní proud orků na elfí obydlí. Nepřipravení a nezkušení elfové nedokáží dlouho vzdorovat a orkové tak během následujících tří let postupně ovládají celé jejich území. Poslední elfové jsou nuceni se stáhnout dále na východ v roce 744 a jejich odchodem je završen první věk.

Porážkou elfů a jejich vyhnáním z domovů končí první věk. Elfové se přesunuli na východ, kde se usadili v jednom hustém hvozdě. Ze všeho nejdříve se rozhodli vybudovat silné opevnění, které stojí dodnes. Uvnitř tohoto nedobytného opevnění došlo poprvé ke skutečnému sjednocení elfů do jednoho národa. Město, které za hradbami postupně vzniklo, dostalo jméno Elderion. V bezpečí tohoto města dochází k nebývalému rozkvětu. Elfové se začínají zajímat o svět kolem sebe a dochází k rozvoji nejen umění, ale také vědy a techniky. Nově se elfové začali zdokonalovat také v boji a taktice, protože si uvědomili svoji zranitelnost, která se naplno projevila při orčím útoku. Na svém významu získává také náboženství a kult boha Corellona, jakožto ochránce elfí rasy před nepřáteli. V té době vzniká pravděpodobně pověst o souboji Corellona s bohem orků, Gruumshem. Díky zkoumání přírody a tajných učení se v tomto období objevují také první zmínky o použití přírodní síly, která dokáže skutečné divy. Tato síla je později známá jako magie. Elfové zažívají svůj vrchol. Později už nikdy nebude tato rasa tak před ostatními jako v této době.

Nové území pro orky znamenalo velké změny. Obstarávání potravy se stalo mnohem snadnější záležitostí. Lovem a sběrem tak už netrávili většinu svého času. Naopak stále větší prostor v jejich životě získávaly hry a překvapivě i umění. Vedle lovců a sběračů se objevují první kněží, kteří hlásají slovo Gruumshovo. Orkové jsou sice stále ještě obávanou a tvrdou rasou, ale zdaleka už nejsou takoví jako na začátku. Jsou vypočítavější a chytřejší. Učí se dokonce číst a psát. Za tímto účelem si dokonce vymysleli své vlastní písmo. První knihou psanou orkštinou byla kronika H’argkova. K bydlení orkové v té době využívali z větší části postavené elfí domy. Dalším významným krokem v tomto nesmírně důležitém období orčích dějin byl pokus o sjednocení této rasy. Tyto pokusy nakonec byly úspěšné a orkové tak poprvé získali silného vůdce – Grarda Sjednotitele. Ani elfí území ale nemohlo orkům vydržet věčně.

Grard sice sjednotil všechny orky, kteří byli v oblasti, a díky tomu získal přídomek Sjednotitel, ale ve skutečně to nebyli všichni orkové na světě. Jednalo se pouze o východní část orků. Expanze totiž od začátku probíhala dvěma směry. Druhá část se vydala na západ. Kmeny, které postupovaly na západ, šly poměrně dlouho nehostinným územím. Namáhavý pochod se ale vyplatil. Objevili úrodné, skalami chráněné údolí, kde se rozhodli usadit. Zde vybudovali první a na dlouhou dobu i jediné velké město orků. Mezitím ale východní části orků přestalo elfí území stačit, a tak se vydali na jih, kde brzy objevili velice úrodné území, které místy pokrývaly husté lesy. Bohužel netrvalo dlouho a narazili na jiné rasy. Byli to opět elfové, jenomže tentokráte v dobře opevněném městě, a drowové, kteří žili nedaleko elfího Eldrionu a aktivně se účastnili jeho obrany ve chvíli, kdy jejich západní část území orkové bez větších problémů zabrali.

Nic netrvá věčně, a tak i zlaté období elfů muselo jednoho dne skončit. První zprávy o postupu orků přinesly zbytky elfských skupin, které i v druhém věku žily izolovaně ve hvozdech kolem elfího města. Elfové už ale rozhodně nebyli rasou slabých roztroušených skupin a nehodlali tak ustupovat ze svých nově získaných území. Naopak se začali připravovat na válku. Orkové zpočátku podnikali jenom malé průzkumné oddíly. V té době elfové v boji poprvé použili i magii. Orkové se s ničím podobným ještě nesetkali a zpočátku byli zaskočeni. Co ale elfové získávali za pomoci magie, to orkové stejně nakonec vyvážili svým počtem. Dlouholeté malé šarvátky začaly nabírat na intenzitě a schylovalo se k rozhodujícímu konfliktu. V obrovské bitvě pod hradbami města byla situace dlouhou dobu nerozhodná s velkými ztrátami na obou stranách. Orkové ale začali získávat navrch, a tak se zoufalí elfové rozhodli použít do té doby zapovězenou školu magie – nekromancii. Cena za toto rozhodnutí ale byla obrovská. Orkové byli sice poraženi, ale obrovské území kolem města zůstalo zcela zničené a samotné město na tom nebylo o mnoho lépe. Elfové nakonec přece jenom museli své město opustit a vydali se dále na jih. Bývalé území elfů se stalo zničenou zemí, ve které nežije žádný živý tvor. Tato mrtvá země je kolem Elderionu dodnes. Přestože na ní dodnes nic neroste a dějí se tam nejrůznější podivné věci, ihned po tom, co toto místo elfové opustili, uzurpovali si ho orkové.

První kmeny drowů obývaly teplé oblasti na pobřeží malého moře, které rozděluje západní a východní část kontinentu. Toto území pokrývali v té době husté pralesy, ve kterých byl dostatek lovné zvěře. Žili v malých skupinách a zpočátku se živili hlavně jako lovci a rybáři. Drowové v této době byli spíše roztroušeni v menší více méně samostatné kmeny. Sjednocení kmenů bránily názorové rozepře mezi jednotlivými vládnoucími rody. Během období klidu postupně drowové obsadili téměr celé území středu kontinentu od Malého moře po Velkou horu na východě. Konec klidných dnů přišel společně s orky ze severozápadu. Jako první padly vesnice u Malého moře. Ostatní kmeny, vyděšené nastalou situací, okamžitě odhodili názorové rozpory a semkli se kolem nejsilnějšího rodu Alle'ati. Bylo rozhodnuto varovat elfy, se kterými drowové sdíleli východní část území pod Velkou horou. Nakonec se drowové vyznamenali při obraně Eldrionu, i když ani jejich chrabrost konci tohoto města nezabránila. Když elfové s drowy opouštěli Elderion, bylo jasné, že to příští město bude jejich společným dílem.

Elfové s drowy zanechali polorozbořený Eldrion se zničenou krajinou okolo a vydali se na další pochod k jihu. Po opuštěrní Eldrionu přišly obě rasy téměř o všechno, co během druhého věku získali a vybudovali. Elfové s drowy se přesunuli dále na jih, kde si našli hvozd obehnaný z větší částí neschůdnými skalisky. Tohoto přírodního opevnění dokázali výborně využít a na místě, kde se nenacházely skály, jej doplnili o vlastní systém opevnění. Uvnitř tohoto nedobytného hvozdu začali budovat nový klenot – Nový Elderion. Zejména elfové si uvědomili, že to jediné bohatství, které jim nikdo nikdy nemůže vzít, je vzdělání. Rychlost, s jakou byl Nový Elderion vybudován byla neuvěřitelná. Významně k tomu pomohli také trpaslíci, kteří elfům a drowům dodali velmi kvalitní materiál na stavbu hradeb. Přestože Nový Elderion vybudovali drowové a elfové společně, město bylo více méně rozděleno na dvě části. K tomu přispělo zejména to, že oba národy si chtěly podržet vládu nad svými lidmi. Po vzájemné dohodě tedy ani jedni neusilovali o nadvládu nad ostatními. Město ale přece jenom potřebovalo jasné vedení. V čele města se tedy podle úmluvy drowové s elfy střídali vždy po 90 dnech vlády.

Trpaslíci původně žili v kráteru velké vyhaslé sopky u východního břehu velkého oceánu. Ztuhlé magma za staletí vytvořilo jednu z nejúrodnějších půd, takže není divu, že trpaslíci neměli důvod se stěhovat z kráteru. Už tehdy se však trpaslíci velmi rádi rýpali v zemi a dolování a kutání pro ně bylo doslova koníčkem. Kámen se ostatně také stal hlavním stavebním materiálem i hlavním vývozním artiklem. Při svém dolování ovšem zašli až příliš hluboko. Stálý a trvalý magmat prokopali až k tekuté lávě sopky, což mělo za následek největší katastrofu v dosavadních dějinách trpaslíků. Toho dne všichni kopáči v dolech byli zaplaveni lávou a zemřeli. Sopka se opět začala probouzet a trpaslíci byli nuceni k téměř okamžitému úniku z kráteru. Tak zaniklo všechno, co trpaslíci po celé generace pracně budovali. Výbuchem sopky se trpaslíci vrátili o několik generací nazpět.

Katastrofa znamenala téměř konec trpaslíků, protože vymřela většina dospělých. Než se opět srovnal počet mužů a žen, trvalo to několik dlouhých generací. V téhle době se také mnoho trpasličích žen muselo začít věnovat typicky mužským rolím. Odtud ty báchorky o tom, že mezi trpaslíkem a trpaslicí není žádný rozdíl. Vzhledem k rychlosti evakuace a také k tomu, že půdy pod sopkou nebyly nejen zcela bezpečné, ale zároveň také méně úrodné, vydali se trpaslíci okamžitě hledat nový domov. Bohužel se tenkrát mezi nimi projevily neshody, které vyústily v to, že už tak zdecimovaný národ se ještě rozdělil na dvě části. Jedna skupina se vydala na západ vstříc orkům. Zbytek trpaslíků se vydal na jih a teprve po nějaké době putování na jih došli až k horám, ve kterých objevili soustavu jeskyň a tunelů a rozhodli se tam usadit, i když ještě pořád pod širým nebem. Trpaslíci už ale nechtěli riskovat, že by se opět prokopali do takové hloubky, která by mohla opět znamenat jejich zkázu. Přestat kopat ale pro trpaslíky bylo nemyslitelné. Proto se rozhodli kutat, ale nikoliv do hloubky. Kutali pouze do skály nad povrchem.

Gnomskou domovinou bylo odedávna území na jihovýchodě. Téměř nikdy v něm ale nebydleli všichni gnomové. Velká část z nich se věnovala cestování a poznávání nových krajin. Nebylo nic divného na tom, že kde jeden den byla malá vesnička, nebylo druhý den nic - gnomové nasadily domkům kola, zapřáhli poníky a s halekáním (a pár výbuchy) odjeli tam, kde to bylo ještě zajímavější. I toto je jedno ze specifik gnomů, protože jako první začali pořádat výpravy za poznáním a dobrodružstvím. Ostatní národy v té době pokud někam táhly, tak to bylo kvůli tomu, že už jim jejich dosavadní domovina nestačila. Na jihovýchodě si gnomové žili poměrně spokojeně. Sem tam někde něco vybouchlo nebo spadlo, ale to přece byla daň pokroku, jak to sami gnomové dodnes označují. V době, kdy prožívali svůj největší rozmach, dostaly se jejich výpravy stovky kilometrů daleko a byly pryč klidně i celé roky. Inu, zkrátka pořádná výprava. Bylo tedy jen otázkou času, kdy narazí na ostatní národy. Výprava, která směrovala k severu, narazila na společný domov elfů a drowů - Nový Elderion i na domov trpaslíků. Na tomto setkání rozhodně nebyla tratná ani jedna ze stran. Trpaslíci tímto setkáním získali nového odběratele drahých kamenů, nové, vylepšené způsoby těžby a mnoho dalších drobností. Elfové také využívali nemálo gnómských vynálezů. A gnomové? Ti získali hlavně informace, kvůli kterým vlastně všechny své výpravy pořádali.

První kmeny lidí se objevily na jihozápadní části kontinentu. Tato oblast je charakteristická vlídným podnebím a dostatkem přírodních zdrojů. V těchto velmi vhodných podmínkách se lidský národ velmi rychle rozrůstal a postupně obsazoval stále větší území. Ve třetím věku již lidé obývali celý jih západní části kontinentu. I když nejsou lidi právě jednotný národ, postupně docházelo ke sjednocení pod silnými vládci. Největší koncentrace lidí byla právě na jednom z poloostrovů jižního kontinentu. Zde také lidi vybudovali obrovské hlavní město Ishar. S vynálezem lodí začali lidé podnikat plavby i k východní části kontinentu a zakládat osady na jeho pobřeží. Postupně pronikali i dál do vnitrozemí na sever a na východ.

Spokojené soužití elfů a drowů společně v jednom městě netrvalo věčně. Ze západu i ze severu začínají přicházet správy o kmenech orků, které míří přímo na město. Útok orků na sebe nenechal dlouho čekat. Během prvního útoku elfové a drowové společně město ubránili a poprvé tak orky přemohli. V průběhu dalších bojů ale došlo ke zradě. Drowové otevřeli bránu a pustili orky do města. Před úplnou porážkou zachránili elfy až trpaslíci. Společnými silami se jim podařilo vyhnat orky z města. Když se drowové chtěli vrátit do města, elfové na ně zaútočili a začali je pronásledovat. Zbytky drowů prchly do jeskyň. Trpaslíci se elfům zavázali, že budou vchody hlídat. Dlužili totiž elfům za hodně a navíc většina jeskyní byla uměle vytvořena právě jimi. Trpaslíkům se v jeskyních zalíbilo natolik, že v nich nakonec vybudovali své nynější podzemní město Goren-Zar. Elfové se okamžitě dali do opravování Nového Elderionu.

Elfům ale nebylo přáno zůstat v Novém Elderionu. Nedlouho po té, co své město opravili, jej nakonec přece jen museli opustit. Sopka, ze které museli trpaslíci utéct, byla aktivní už nějakou dobu, ale tentokrát vybuchla naplno. Výbuch sopky byl tak silný, že prach a popel se ve vzduchu držel ještě několik týdnů po tom. Sluneční paprsky se na zem nedostaly, a tak se začalo hodně rychle ochlazovat. Proti tomuto neštěstí se skutečně bojovat nedalo, i když to elfové za pomoci nejrůznější magie zkoušeli. Nakonec své pokusy vzdali a rozhodli se město opustit. Trpaslíci, kteří už v té době bydleli ve svém podzemním městě Goren-Zar, nabídli elfům, aby se k nim nastěhovali. Nechtěli o své sousedy přijít. Elfové se ale v podzemí necítili vůbec dobře, a tak se vší slušností odmítli a vydali se na jih. Aby ale nezpřetrhali přátelské vztahy s trpaslíky, rozhodli se, že se utáboří na jihu pod horou, kde v té době panovalo velmi příjemné podnebí.

Mezitím, co orkové na východě neustále museli bojovat o nová území, jejich západní bratři si po celou dobu užívali klidu a klidného rozvoje. Postupem času se rozšířili téměř po celém území západní části kontinentu. Během své expanze narazili na hobity, kteří jim nedokázali klást ani nejmenší odpor. Hobití vesnice byla kompletně vypálena a zbytky přeživších se uchýlila na jih. Tam je vysílené našly hlídky lidí. Hobiti u lidí dostali azyl. Lidé, když slyšeli, co orkové dokázali a kde až jsou, začali se urychleně připravovat na konflikt. Orkové skutečně zanedlouho dorazili až k nejsevernější lidským osadám. Lidé už ale na orky byli připraveni a došlo tak největšímu konfliktu v historii. Lidé orky začali porážet a ti museli ustupovat. Lidem to ale nestačilo a začali orky pronásledovat. Získali tak postupně v podstatě celou západní část kontinentu. Orkové byli nuceni se stáhnout až na nejzápadnější cípy kontinentu.

Po zavalení vstupů do tunelů se drowové ocitli bez možnosti vyjít na povrch. Bylo jasné, že se budou muset přizpůsobit, nebo zemřou. V této nelehké situaci na pokraji života a smrti jim pomohli driddeři, kteří je našli. S pomocí dridderů se naučili přežít v místě, které je dnes notoricky známo jako Podtemno. Tato jeskynní říše si žila svým vlastním životem. Stejně jako na povrchu i tady žilo několik různých ras, které mezi sebou bojovaly o nadvládu. Nejambicióznější, ale zároveň nejméně početnou rasou byli právě driddeři, kteří v drowech viděli možnost, jak posílit svůj vliv. Vzali je tedy pod své ochranné nožky a postarali se o to, aby nevymřeli. Drowové za tuto pomoc v počátku byli dridderům velmi vděční, a to dokonce tak, že se pavouk stal jejich posvátným zvířetem a za svou přijali i jejich pavoučí bohyni Lloth. U drowů nadále měli největší moc vládnoucí rody. Po masakru v Novém Elderionu byl ale mezi drowy velký nedostatek mužů a postupně začaly přebírat moc ženy. Velkou míru na tom měl hlavně kult pavoučí bohyně a kněžky Lloth se brzy stali nejmocnějšími členy drowí společnosti. Boj o moc, která mezi jednotlivými rodinami na povrchu začal, v Podtemnu po mnoha generacích vyvrcholil. Každá z rodin si chtěla získat největší přízeň pavoučí bohyně. Driddderům se postupně podařilo naplno v drowech probudit jejich temnou stránku. Zrada, intriky a další podlosti, které stály na počátku drowího života v Podtemnu, se tak staly jejich denním chlebem. Po mnoha staletích se nakonec situace obrátila. Nadvládu nad Podtemnem si vydobyli drowové a tato nejsilnější rasa této říše nyní úzkostlivě chrání driddery.

Po té, co elfové odešli z Nového Elderionu a usídlili se na jihu pod horou, ani ve snu je nenapadlo, že ani tato oblast nebude na dlouho jejich domovem. Osudným se jim stala právě blízkost skal. Z jejích útrob se totiž začali drát na povrch drowové, na které elfové už téměř zapomněli. To ale neplatilo naopak. Drowové hnáni záští vůči elfům začali pořádat stále smělejší výpady na povrch. Hrozící drowí invazi zastavili elfové až za pomoci gnomů. Právě jejich poslední vynález nazvaný zemětřas zavalil vchod jeskyně, která drowům sloužila jako hlavní východ na povrch. Elfové však nechtěli nic riskovat, a tak nakonec opustili svůj domov a vydali se daleko na jih. Došli až k jižnímu pobřeží kontinentu, kde poprvé spatřili moře. Moře elfy tak uchvátilo, že se tam natrvalo usadili a v hustém hvozdě blízko pobřeží zbudovali třetí velké město. Na rozdíl od prvních dvou elfích měst je celé postavené ze dřeva a umístěné v korunách stromů. Zde, daleko na jihu, konečně nalezli klid. Postupně také začali s průzkumem okolí a na východě poprvé narazili na rasu lidí. Lidi byli v té době již hodně početný národ a některé z jeho kmenů obývali i jih východní části kontinentu. První kmen, který elfové potkali, byli poklidní chovatele koní obývající rozsáhlé stepi u velkého jezera na východě. Nadále také udržovali dobré vztahy s trpaslíky ze severních hor. Při svých obchodních cestách na sever za trpaslíky narazili i na jiné kmeny lidí, které v té době již dlouhou dobu válčili s orky. Právě s těmito kmeny lidí navázali elfové spolupráci, která přetrvala do dnešních dnů.

Po té, co gnomové zavalili drowům vchod na povrch, obrátil se jejich hněv právě na tuto rasu. Postupně nalezli východy vedoucí na povrch v blízkosti gnomích vesnic a začaly jejich pověstné nájezdy. Po generacích života v Podtemnu ale drowové měli problém se slunečním světlem a tak podnikali výpravy pouze v noci. O to ale byly děsivější a měly za následek skoro úplné vyvraždění všech gnómských osad na jihovýchodě hor. Pro mírumilovný národ gnomů to znamenalo pohromu, a ti, co přežili, se vydali hledat pomoc k národu, kterému kdysi sami pomohli. Když došli k městu elfů, zjistili, že je opuštěné. Gnomové, v té chvíli už pomalu na pokraji zoufalství, se rozhodli vydat hledat pomoc ještě k trpaslíkům do Goren-Zar. Trpaslíci gnómy přijali a od té doby žije nejpočetnější gnomí komunita právě v tomto trpasličím městě. Pomsta drowů na gnómech měla ale významné dopady i na trpasličí národ. Gnómové sebou přinesly nová řemesla a umění do té doby u trpaslíků neznámé. Jednalo se především o umění alchymii a magii, kterou trpaslíci už dříve viděli u elfů. Zatímco alchymie se uchytila i mezi trpaslíky, umění magie nikdy nepřišli na chuť a je známo jen málo trpaslíků mágů. Město pod horami se ještě víc rozrostlo a díky vynálezům gnomů a skvělé řemeslné práci trpaslíku dosáhlo právě v tomto období největšího rozvoje.

Osady založené lidmi na pobřeží východní části kontinentu se staly ve čtvrtém věku velmi důležité. V té době již probíhali čilé obchodní vztahy mezi lidmi, trpaslíky a elfy. Ačkoliv to tak nebylo ze začátku plánované, nacházely se osady přesně uprostřed obchodních cest. Blízkost moře a zbudovaný přístav byly také důležité pro rozvoj obchodu. Kde se daří obchodu, tam jsou také peníze a ty napomáhají k rychlému rozvoji. Osady se začaly rozrůstat, až vzniklo menší město. V něm postupně vznikaly nejrůznější obchodní cechy. Když se městečko rozrostlo, bylo všem jasné, že potřebuje jasné a pevné vedení. Jelikož městu vládli obchodníci a ne válečníci, došlo k několika významným jednáním mezi zástupci jednotlivých cechů. Ze zasedání vzešlo rozhodnutí spravovat celé území společně a byly stanoveny i jednotná pravidla obchodu platná pro všechny obchodní cechy. Právě toto zasedání je pokládáno za oficiální den vzniku nového města Cyprony. I když osady založili lidé, v době, kdy vznikala Cyprona už se zdaleka nejednalo jen o jejich město. Žili tady vedle sebe lidé, trpaslíci, elfové, gnómové i hobiti. Proto ani Cyprona nespadala pod lidské království a město fakticky řídily obchodní cechy, které ustanovily takzvanou Velkou radu.

Rok 1
– Lidské obchodní cechy na důkaz své moci zakládají město Cyprona a skupují pozemky východně od ní.
Rok 16
– Cyprona, Třetí velké město lidí je dokončeno a je ustanovena společná vláda obchodních cechů. Nyní existují 3 lidská království(Isharion, Thillská říše, Severní kmen a spolek nezávislých cechů – Cyproňané).
Rok 18
– O Cyproně, neutrálním městě, se dozvídají i ostatní rasy a stěhují se sem, vzniká Velká rada, složená z obchodních cechů a zástupců jednotlivých ras, která má Cypronu řídit (rod Como-Scarba zde nikdy nevládl).
Rok 89
– Začíná se objevovat záhadná hadí rasa Yuan-ti.

Rok 159
- Na trůn nastupuje král Robert Como.
Rok 198
- Na trůn nastupuje Gotried Como-Scarba (poprvé se zde objevuje dědičný přídomek Scarba).

Rok 226
- Na trůn nastupuje Roland Como-Scarba
Rok 259
– Goren-zar se nachází v obležení rasou Yuan-ti a jejich spojenců jako jsou skřeti a horští obři. Podle všeho je podporuje bůh Myrkul.
- O pár měsíců později přícházejí na pomoc trpaslíkům orkové, spolu brání Goren-Zar před útoky.

Odhadovaná populace jednotlivých ras před vypuknutím Pohromy:
Elfové: 21 300
Orci: 12 400
Trpaslíci: 28 500
Gnomové: 11 200
Hobiti: 12 900
Drowové: 17 900
Lidé: 74 000


Rok 260
- král Gabriel I. (Gabriel Como-Scarba) přebírá moc nad Isharionským královstvím po svém otci Rolandovi
Začátkem 268. roku
- V Královské magické akademii v Isharu dochází k nehodě, kdy nejspíše arcimág Khelben nějakým způsobem vyvolal ohnivého elementála s kterým se musel utkat. Tělo Khelbena se nenašlo, nejspíše díky požáru, který tehdy zničil část Akademie. Do funkce arcimága Akademie je jmenován Mir.
- Do dnešních dnů všechny národy více či méně v míru přežívají a staví svá sídla jak v jeskyních, tak v lesích, z kamení, oceli či dřeva.
Rok 262
- Umírá král Eldamaru Antaan (zabit orky), vládu po něm přebírá jeho žena Geleath.
Rok 263
- Narodil se nový princ Eldamaru.
19. Luny 268. roku
- Počátek Pohromy (též Bolest - Jev, který připravoval všechny o rozum), postihnutí celého světa s výjimkou Isharu(avšak po tři dny zde byla Bolest taky viz níže), jeho blízkého okolí, části Podtemna, Severních kmenů a části hlavního města Thillské říše. V Isharu byla Bolest po tři dny - označováno jako Dny šílenství (zvířata útočila bez rozmyslu), lidé se zabíjeli navzájem a páchali sebevraždy. V Isharu pak propukl hladomor a epidemie - což způsobilo obrovské ztráty na životech a morálce. Pozdeji se průzkumem zjistilo, že síla bolesti roste se vzdáleností od Isharu (později to vysvětluje fontána v Isharu). Šlechta i královská rodina žije relativně v bezpečí izolovaná v hradu, v této době umírá králova těhotná žena Magdáléna - od té doby se král víceméně uzavíra před okolím. Sir Herold z Alderie zabijí svoji rodinu i sebe, jak to bylo v té době docela běžné. Kompletně vyrabován celý Isharský hrad (Královská pokladnice, klenoty, šperky, relikvie).
21. Toru 268. roku
- Jistý kronikář Constantine popisuje stav v Isharu, všechny rasy (kromě drowů) si navzájem pomáhají - začíná nový začátek Manawydanu. Přeživší elfové, trpaslíci, gnomové a dokonce i orkové se stahují do Isharu, který nyní přijímá tisíce raněných a šílených bytostí.
13. Luny 268. roku
- Vzniká skupina Saara Tirnor Vanwalion - skládají se z přeživších elfů. Elfové získávají jako dočasný domov srub na sever.

Odhadovaná populace jednotlivých ras po Pohromě:
Elfové: 1 300
Orci: 800
Trpaslíci: 1 500
Gnomové: 500
Hobiti: 4 900
Drowové: 5 700
Lidé: 14 000

Rok 269 (rok rasové reformy = Rok znovuzrození)
- Tohoto dne proběhl sněm v přítomnosti zástupce královské rodiny. Král Gabriel žije, ale je nemocný (nejspíše po duševní stránce). Město Ishar spravuje starosta Bartoloměj. Mág Mir svolává a sjednocuje mágy v nově založeném spolku kouzelníků a alchymistů - Arcanum. Nadále se věnuje svému spolku a je nahrazen ve své funkci v Královské akademii. Způsob vedení v Královské magické akademii se následně transformuje do současné podoby.
- Kněz Menethir obnovuje Helmův chrám.
- Hobitka Feliza se stává opatrovatelkou hobitů.
- Trpaslík Gerg měl proslov o jednotě trpaslíků a gnomů.
- Orkové se zatím nedokázali domluvit na žádném kmenovém vůdci.
12. Luny 269. roku
- Obléhání Isharu kultisty (byli odraženi).
19. Luny 269. roku
- V Isharu je královský mág Gorian - vzniká spolupráce s cechem Arcanum, kteří mají na práci zjišťování informací o Bolesti.
- Města jsou plná utečenců, jiná jsou vylidněné a v Manawydanu vládne chaos.
4. Toru, 269. roku
- Tohoto dne proběhl první velký sněm trpaslíků. Zvolen Darvás, učenec, pěvec a historik na post vůdce trpaslíků. Bohužel ke konci roku však umírá.
Rok 270
- O Cypronu se nikdo moc nezajímá a nestará, celkový stav v Manawydanu je špatný. Odhaduje se, že zhruba od tohoto období se zde začínají shromažďovat skupiny, které by jinak nebyly v Isharionském království vítané. Zloději, podvodníci, vrazi, nekromatni a podobní. Tento stav trvá až do roku 286, kdy začíná Boj o Cypronu.
- 27.Toru tohoto roku vzniká cech Bratrstvo se sídlem v Isharu.
Rok 272
- V Arcanu pod vedením arcimága Mira se poprvé úspěšně podaří provést hromadné teleportační kouzlo.
3. Novu 272. roku
- Formální předání(za přítomnosti chorého krále Gabriela a královského mluvčího Goryana) královy moci do rukou Rady města Isharu, král Gabriel má však stále právo veta. Ishar se začíná zvedat z prachu a pomalu se začíná obnovovat pod vedením Bartoloměje.
273. rok
- V isharských vodách objevena loď kapitána Eatona, jež dle všeho připlula z ostrovů, na kterých není Bolest. Samotný koráb, později dotažený do doků, je velmi poškozený a více než polovina posádky je mrtvá. Dle kapitána Eatona seslal kdysi Linse-Sarga na jejich území velkou tmu, aby zasel do srdcí tamních obyvatel strach, jenž poté přetavil v nástroj k jejich ovládání.\\Na městské rádě se objevují dva muži, Terence a Conrád, kteří byli vyslání z královského hradu, aby Eatona zatkli. Město však jejich požadavky odmítá. Na velké radě v královském hradě, jíž předsedá králův zmocněnec Terence, Rimoy Agarnish obviňuje Conráda (též zvaného Kerrsten), Terencova společníka, ze zrady a uctívání Linse-Sargy. Na též radě se další z vyznavačů Linse-Sargy pokouší Terence otrávit. Pokus končí neúspěchem, travič umírá a Kerrsten uniká.
Kapitán Eaton se stal obětí intrik lorda Ifrina de Aloriniel. Byl zatčen za pirátství a jeho loď zabavena. Při zatčení je napaden starosta Vilhelmovic Glumík Jedlička.
15. Sarvy 273. roku
- Probíhá obnova Helmovy církve v Isharu.
- V Arcanu začíná s prací schopný alchymista Shunnar.
Rok 274
- Skupina kolem Rimoye Agarnishe, Raknaie Narma a Glumíka Jedličky podplácí královského úředníka Terence, získává od něj sadu převleků a vysvobozuje polomrtvého Eatona ze sídla Ifrina de Aloriniel. Eaton brzy na to opět mizí.
- Zrádný Kerrsten, dříve známý jako Conrad, byl dopaden a zabit
- V Isharu se objevuje jistý muž - měňavec. Valerie a Mir doufají, že by jej mohli použít proti Ifrinovi. Je však později oběšen. Měňavec je zvláštní bytost schopná brát na sebe podobu tvorů, s kterýma se setkal. Brzy po svém objevení byl ve městě stíhán nejspíš pro různé zločiny nebo prostě jen pro svou schopnost.
4. Toru, 274 roku
- Dohoda s orčím náčelníkem Nazgelem → za zbraně a zbroj, slíbena pomoc při získávání Goren-Zaru zpět.
28. Novu, 274. roku.
- Skupina kolem Rimoye Agarnishe naráží na zástupce agresivní, hmyzu podobné rasy gigantů, mířícího k městským branám; později vyšlo najevo, že se jednalo o průzkumníka, značícího pachovou stopou cestu celé armádě svých soukmenovců. Po počátečních úspěších jsou obránci zatlačeni stále sílícími útoky až za hradby města. Raknai Narmo spolu s Glumíkem Jedličkou pořádají vojenskou poradu, ke které se připojuje i Rimoy Agarnish, Karlos z Bratrstva a Moradinův kněží Gerg, zástupce trpaslíků ze svatyně. Raknai prosazuje nutnost zesílení obrany Vilhelmovic a na severním mostě necháva zbudovat obranný val, kde zanedlouho dochází k velké bitvě.
28. Toru 274. roku
- Rada prosazuje nutnost zbudovat val na rozcestí u skal, severně od Isharu.
29. Toru 274. roku
- Glumík Jedlička, Mir z Arcana a trpaslík Faust podnikají výpravu k jisté studni u Cyprony, skrz kterou sestupují do podzemí, kde nalézají očekávané rejdiště mravenců. Při průzkumu objevují množství těl a také něco, co považují za pašerácké doupě. Při obraně valu je zajat trpaslík Kern a odnesen do tak řečeného mravenitě, kde je vyslýchán tamní královnou, a také vrchním mágem. Kern začíná mravencům stavět provizorní katapult, který však v pravou chvíli dostatečně poškodí a znemožní jeho funkci. Během stavby je napaden dospívající královnou, kterou zabije a její tělo ukrývá. Do zajetí se dostává i Moradinův kněz Gerg, který skrze moc svého boha dostává sebe i svého přítele na svobodu.
30. Toru 274. roku
- Tvrdé boje u valu na rozcestí.
- Valerie se stává isharskou soudkyní.
31. Toru 274. roku
- Mravenci se podkopávají prve pod valem, později i pod hradbami, a tvoří množství podzemních chodeb, které se obránci snaží zasypávat. Útočníci ustupují, jelikož jsou napadeni černě zbarvenými zástupci vlastní rasy, černými mravenci. Zdá se, že černě zbarvení tvorové jsou daleko inteligentnější a dokáží hovořit lidskou řečí. Rimoy Agarnish, Thindan Lithael, Varous Vermi a Kern se snaží proniknout do podzemí, nicméně vchod je zablokován, ba co víc, na skupinu se zřítil strop a Varous byl zajat.
5. Toru 275. roku
- Glumík Jedlička podléhá zraněním, která utržil při obraně Vilhelmovic.
Rok 276
- Arcanum se začíná více zajímat o Podtemno, dokonce podnikají do těchto míst výpravy.
- Trpaslici splnili jistou část jejich dohody s orky.
4. Novu 277. roku
- Podivné černé bytosti v Isharském podzemí, Sigfridova fontána.
8. novu 277. roku
- Král Gabriel byl spatřený strážným ve hradě, od Pohormy nevychází a je považován za nemocného, podle popisu strážného se ale těší dobrému fyzickému zdraví.
11. novu 277 roku
- Král vychází z hradu a promlouvá k obyvatelům Isharu.
27. Toru, 277. Roku
– Historicky první Isharský jarmark.
3. Sarvy 278. roku
- Příslíbení pomoci trpaslíkům od elfů.
- Postavení prvního golema (trpaslíky).
- V Arcanu vynalezli lektvar proti Bolesti pod vedením Shunnara.
- Arcanum jedná s drowy o výměně vody ze Sigfridovy fontány za květy Tilaronpus Alinus, dokoce dochází k setkání, ale výměna nakonec neproběhla.
12. Luny 278. roku
- Po Královském území jezdí králův posel a roznáší zprávy krále Gabriela, toho dne byl přepaden a umírá.
- Ven vychází informace o jistém Brutovi, který je následně zavolán ke králi Gabrielovi - a vede výpravu do podtemna na schůzku s drowí šlechtičnou Irgnch Irsch. Došlo k poklidné výměně královské listiny a černé truhlice od drowky. Téhož dne sestupuje král Gabriel v doprovodu Brutovy družiny do Isharských stok, setkávají se zde s nepřátelskými černými bytostmi. Výprava končí Brutovou zradou (a smrtí), do pramenu pod fontánou vylévá tekutiny z flakónů, což nikdo nečekal - vyvolalo to silné otřesy země. Tyto otřesy poničily sídlo Arcana, které muselo být později opraveno. Na povrchu se setkávají s černou bytostí, která se představuje jako Karnch'zach - ten jim říká, že je možné porazit Bolest. Isharská fontána je poslední bod, který se musí ochránit, jinak Bolest zničí i Ishar. Objevuje se informace o démonovi Tchirstichovi (ten je poražen až v roce 292), který má chrám v sopce - začíná zde úkol pěti svitků, které dokáží vyvolat portál do démonova chrámu.
7. Novu 279. roku
- Útok černých bytostí na orčí pevnost.
25. Luny 280. roku
- Výprava za svitkem (Valerie, Eržika - využívá se zde lektvar proti Bolesti). Černá brána a cesta do podzemí, jeskyně plná krápníků, nepřátelské černé bytosti.
Okolo 282. roku
- Získání ztraceného prvního zákoníku Isharského, sepsaného první Radou v roce 272. Kontakty s drowy na povrchu prakticky ustaly, zjišťuje se, že vchod do Podtemna je zavalený. Na věřejnost se dostává informace, že v Podtemnu propukla Bolest a drowové nežijí.
14.Luny 282. Roku
- 2. Isharský jarmark.
1. Toru 284. roku
- Vzniká společenství G.O.R.A.
Mezi dlouhodobé cíle GORA patří podpora a ochrana Isharu v dobách míru i případných válek. Rozšíření GORA do dalších měst po posunutí Bolesti, s čímž souvisí podpora města při získání svitků, poražení démona a dokončení rituálu nutného k posunutí hranice Bolesti. Dále se spolek snaží o stabilní místo na trhu obchodu a konkurenceschopnost v Isharu i dalších městech.
15. Toru roku 284
- Založení Normeku (sdružení trpaslíků a gnómů za účelem spolupráce a zisku domoviny).
8-9.Toru, 286. roku
- Vzniká cech Semper Fidelis (Eržika Nitková) se sídlem v Isharu.
Mezi hlavní cíle spolku patří obnova Cyprony na žádost krále Gabriela, zajištění severovýchodní oblasti za hranicemi Isharionu, rozvoj poskytování statků a služeb veřejnosti.
7. Toru, 286. roku
- Král vyhlašuje takzvaný Boj o Cypronu. Jeho slovy: „Ten kdo pozvedne Cypronu z prachu a pozvedne ji k její bývalé slávě ji smí podržet ve svém vlastnictví, stejně jako půdu kolem ní.“
13. Toru, 286. Roku
– Otevřena Síň slávy
8. Luny, 286. roku
- Průzkumníci se vrací z oblasti Cyprony, město nalézají zabarikádované a most pobořený.
12. Novu, 286. roku
- Semper Fidelis se probojovává k cypronskému mostu a odhaduje škody.
14. Novu, 286. roku
- Semper Fidelis se oficiálně zapojuje do cypronského konfliktu. Normek opravuje cypronský most, ten je však vzápětí zavalen. Následné měsíce jsou naplněny boji s nepřáteli z blízké osady, obléhání bašty uchvatitelů a odstraňováním balvanů, blokujících most. Semper Fidelis a Normek uzavírají alianci.
15. Novu, 286. roku
- GORA se oficiálně zapojuje do cypronského konfliktu.
16. Toru 286. roku
- Proběhl boj s démonem (mág Ragiowan tehdy pomocí svitků vyvolal portál z dolu u Bratrstva do hlavního sídla démona, který byl bez větších problémů poražen).
17. Toru, 286. roku
- Semper Fidelis nechává lehnout popelem přístav u osady a ochromuje tak zásobování.
21. Luny, 286.roku
- Dobyvatelé v čele s Kristiánem Akkonským obcházejí skrze mělčiny Cypronu a obhlížejí její východní opevnění.
23. Novu, 286. roku
- Gerg, cechmist cechu Normeku, se pokouší vyjednávat s vůdci Cyprony, snažíc ze získat volný přístup k oblasti za Cypronou, resp. ke Goren-zaru.
27. Toru, 286. roku
- Rozdrcení obránců cypronské osady, stejně jako skupiny nekromantů, jež jim přišla ku pomoci.
30. Novu, 286. roku
- Osada u Cyprony se pozvolna mění v mocenskou základnu dobyvatelů.
4. Toru, 287. roku
- Cypronští podnikají masivní protiútok, proráží obležení a vedou své meče až k Isharu, kde jejich řady rozráží až Semper Fidelis spolu s dalšími dobrodruhy. Bojiště poctila svou přítomností taktéž Luciana z Kareldu.
15. Toru 287. roku
- Arcanum získává hvězdný kámen.
- Dobyvatelé oslavují dobytí cypronské osady. Valerie a Adria Hawke se při svém pokusu o špionáž stávají nakrátko vězni v Cyproně. Následný útok obléhatelů na brány města nicméně vytvořil dostatečný zmatek na to, aby dokázaly uniknout.
22.Toru 287. Roku
- Vysvěcení sochy Corellona v zahradě elfského srubu.
25. Novu, 288.roku
- Valerie uskutečňuje svůj olbřímí projekt v podobě vytvoření podchodu pod průlivem, dobyvatelé tak konečně získávají přístup na druhý břeh.
25. Toru, 288. roku
- Valerie, společně s Irethem, Grindelem, Kristiánem a dalšími začínají obléhat východní bránu, což spočívá zejména v systematické ničení obranných valů.
29. Novu, 288. roku
- Úspěšná zteč východní brány a následný vpád do města. Velkého frontálního útoku se mimo jiné zúčastnil Ireth, Grindel a Kristián Akkonský, dále Richard Temnosvit, Brog Lukostřelec, Kojak z Bratrstva a Regiowan. Během boje obránci využívali tajuplného metacího stroje a taktéž zotročených mláďat bájných chimér.
- V Isharu se objevuje trpaslice Regina, sběratelka pokladů a artefaktů, a vzápětí vypisuje odměnu na získání jistého vzácného pláště, jenž měl být toho času v držení temného rytíře. Skupina dobrodruhů, čítající mimo jiné Kristiána Akkonského, Richarda Temnosvita, Kojaka z Bratrstva, trpaslíka Gerga a později také elfa Avelliona, následuje vodítek, kterých se jim dostalo od Reginina kontaktu v akademii mágů. Takzvané Ebnovo kladivo i hvězdný kámen, potřebné pro vyvolání portálu, vedoucího za kýženým artefaktem, byly získány na dalekém severu - prvý byl vyrván z mrtvých rukou nekromanta z jezerní tvrze, druhý pak vyzdvižen z prastaré hrobky, vybudované pomocí drowů a strážené obřím pavoukem.
Po návratu do Isharu dochází mezi dobrodruhy k rozkolu; Kristián, Richard a Avellion začínají mít jisté pochyby o důvěryhodnosti svého kontaktu v Akademii, zatímco zbývající členové skupiny se přiklání na stranu kouzelnice, která vzápětí pomocí kouzel své oponenty uvězní a za nečinného přihlížení Gerga i napadá. Přívrženci čarodějky vchází do portálu, druhá strana je tam pomocí čar vtažena. Artefakt je nicméně nakonec získán. Kristián a spol. se obořují na Reginu, ta svaluje vinu na jistého tajemného muže z knihovny.
30. Novu, 288. roku
- Richard Temnostvit získává informace stran Ebnova kladiva, hvězdného kamene a také indentity záhadného muže, jenž v minulých dnech způsobil skrze Reginu a její spojku tolik rozruchu.
31. Novu, 288. roku
- Regina vpouští dobrodruhy do své pevnosti v Severních horách a seznamuje je s dalším úkolem: získat zařící prst zlatého golema, nalézajícího se v krajích východně od Cyprony. Na výpravu vyráží pod velením Kristiána Akkonského Eržika Nitková, Brog Lučištník, hobit Jára, mág Oswald a Cornelie z Bratrstva. Později se připojují Inara s Richardem. Samotná lokalizace golema se nakonec ukázala obtížnější, než samotný boj, nicméně po několika hodinovém hledání výprava úspěšně plní svůj úkol a vrací se zpět do pevnosti.
13. Novu, 289. roku
- Cypronští využívají situace a bez boje získávají opevněný tábor, který dobyvatelé zbudovali jako svou baštu přímo za západní branou, uvnitř městských hradeb. Dobyvateli zbudované beranidlo, namířené na masivní mřížoví západní brány, se dává do pohybu - a to pod taktovkou Kristiána Akkonského, za účasti Richarda Temnosvita, Inary, Lothara, Magnuse, Gerga, Torlofa a taktéž Terezy Černovírové. Po prolomení brány následoval úspěšný útok, vedený na město ze dvou světových stran, tedy z východu a západu.
19. Luny, 289. roku
- Hostrish Zlatokůpek plní pro Reginu blíže nespecifikovaný úkol, načež je chabě odměněn a vyveden. Vzápětí sleduje, kterak pevnost lehá popelem a trpaslice spolu se svými kumpány odchází na sever.
24. Novu, 289. roku
- Cypronští znovu získávají pod svou kontrolu tvrz dobyvatelů, kterým se ji tentokráte však už nepodařilo získat protiútokem zpět.
22. Luny 289. roku
- V Isharu vchází ve známost Lady Luciana z Kareldu (sestra Elizabeth a menželka Krischana Kareldského). Pomáhala při obraně Isharu před bandity. 8. Toru, 289. roku
- Cypronský konflikt, který na drahný čas takřka umlkl, ze znovu rozhořívá, když jej Kristián Akkonský veřejně povyšuje na úroveň svaté války a boj za Helmovu věc.
Rok 290
- Arcanum navrhuje výrobu antimagické truhly k uložení Hvězdného kamene, ten jinak při kontaktu s magickým kruhem vyvolával otřesy.
- Cyprona je konečně dobyta a začíná její přestavba. Pouze Semper Fidelis bojovali až do konečného dobytí Cyprony. Proto jim král Gabriel udělil právo na správu Cyprony. Tady je historická nesrovnalost, protože rod Como-Scarba nikdy území Cyprony nespravoval ani zde nevládl. Dost možná tím král Gabriel (popřípadě machinace v Radě) využil situace a podpořil bez odporu vzniknutí „narazníkového“ území a takticky ho dal do správy jinému cechu.
Jako vůdce Cyprony je zvolen Kristián Akkonský.
Rok 291
- Budova Arcanum je poškozena díky otřesům vyvolaným hvězdným kamenem, práce na výrobě antimagické truhly se urychlují jak jen to jde, cechovní budova se opravuje.
292. rok
- Hvězdný kámen je odcizen z cechu Arcanum.
2. Novu 292. roku
- Cyprona je napadena armádou nemrtvých v čele s démonem, Cyprona se ubránila.
Rok 292.
- Tchirstich, tvůrce Bolesti je poražen.
24.Toru, 292.roku
- Kněz Gerg byl donucen opustit pozici správce Moradinovy svatyně v Isharu. Jeho následovníkem se stal trpaslík Fenek. Téhož roku zavražděn trpasličí král Zlota Zlotassona.
Rok 293.
- Arcanum podniká útok proti pevnosti banditů za Cypronou, pevnost dobyta, ale Arcanum muselo ustoupit jelikož přišly velké posily a pevnost získaly zpět.
5. Toru 293. roku
- Pohřeb krále Zloty Zlotassona.
Rok 294
- Pokračuje dění okolo hvězdného kamenu.
21. Toru 294. roku
- První ssharsko-cypronské klání
6. Toru 295. roku
- Odhodlání v království klesá, probíhá druhá oprava sídla cechu Arcanum. V Isharu se otřásá zem, nejspíše díky výzkumu hvězdných kamenů.
- Probíhá konflikt z historie známý jako „kamenná pevnost“, Bratrstvo spolu s orky kmene Gruumshova krev pomáhají vyzbrojit pevnost banditů. Chystají léčku proti cechu Semper Fidelis (účast i části Arcana), který se snaží o další rozšíření území východně od Cyprony. Nějakou dobu předtím probíhá sněm elfů, kde se právě cechy Semper Fidelis a Bratrstvo nepohodnou z čehož nejspíše vychází celý konflikt.
- Došlo zde k velkému konfliktu, kde Cypronské jednotky (a spolek Semper Fidelis) utrpěly těžké ztráty a musely ustoupit.
Rok 295
- Kristián Akkonský je prohlášený za nezvěstného, následně vedení Cyprony přebírá Eržika Nitková.
- V Isharu odstupuje paní Černovírová z funknce starostky, chvíli poté jsou vyhlášené volby. Objevuje se podezření z machinací. Nakonec vyhrává elf Colwyn Hawke.
Rok 296
- Zákaz vstupu cechu Normeku do prostor svatyně (v trpasličím dole u Isharu). Gerg proklíná Fenka moradinovým hněvem.
1. Toru 296. roku
- Umírá Isharionský Lord Ifrin de Aloriniel (přezdívaný temný) a předává majetek svému synovi Lationovi.
2. Toru 296. roku
- Lord Lation de Aloriniel (uctívač Linse-Sargy?) pořádá soubojové klání za účelém získání členů do jeho družiny.
4. Toru 296. roku
- Do vedení Semper Fidelis se opět dostává Eržika Nitková (předtím Valerie).
22. Toru, 296. roku
- První střetnutí s obry.
30. Toru 296. roku
- Tohoto dne podniká Isharionské království a Cypronské vévodství odvetný útok proti Bratrstvu a kmenu Grummshova krev. Útok byl neúspěšný, snad i díky úniku informací z království. Nebo jen král a vévodkyně uvolnili malý počet jednotek.
Rok 298
- Fenek Zuřivec záhadně zmizel. Gerg se opět ujímá vedení svatyně.
- Tento rok je poražen vůdce obrů.
15. Toru, 299. roku
- Objevení hadího démona (jeho přisluhovači ovládali obry). Domluven obchod za informace ohledně Bolesti.

Okolo roku 300
- Arcimág Mir, vůdce cechu Arcanum, pozastavuje svoje působení. Kvůli tomu je Arcanum na mrtvém bodě.
30. Toru 301. roku
- Vzniká řád Měsíční čepele se sídlem v Isharu a s cílem vymýtit Bolest.
9. Toru 302. roku
- Zaniká společnost G.O.R.A.
Roku 307
- Uskutečnění obchodu s hadím démonem - získány první informace o amuletech proti Bolesti.
Roku 309
- Mezi trpaslíky i gnómy se šušká, že čaroděj Fank se vrátil mezi své. Jeho přítomnost možná nezaznamenal každý, ale řeči o jeho návštěvách trpaslíků se množí. Stejně tak zkazky o nalezení nástupce rodu Stříbrovousů - tedy právoplatného krále Goren-Zaru… Co však mnohým rozproudilo krev jsou jeho slova o brzkém návratu do domoviny… Je to pravda či pouhá zvěst? Prozatím se lze jen dohadovat.
Roku 310
- O krok blíže k získání Goren-Zaru… Velká výprava dobrodruhů s různými motivy dokázala získat rady od samotného Pána smrti. Odměnou za své vysvobození pohovořil o původu Bolesti a nastínil i možnost jejího oslabení. Trpaslíci se rady ihned chopili a vedeni čarodějem Fankem Diamantem se rozhodli osvobodit svou domovinu.
- V Isharu vzniká cech Hledači dobrodružství.
30. Luny 314. roku
- Výprava s cizincem z jiného světa (Alethorn).
20. Luny, 317. roku
- Gerg po dlouhých letech znovu potkává Reginu a přijímá úkol získat zuby velkého ledního medvěda. Se svou družinou, čítající také Durina, Lisirru a Gundrika se vydává na daleký sever, do oblasti večného sněhu, kde po tuhých bojích úspěšně plní svou misi.
30.Toru, 317.roku
- Otevřen portál vedoucí do Goren-Zarského dolu.
29.Sarvy, 319.roku
- Setkání s „Modropláštníky“ (lidé bojující s Bolestí o pouštní město na dálném východě).
- Vytvoření amuletu chránícího před Bolestí.
- Návrat prvních trpaslíků do rodného města.
- Započaly kruté boje s Yuan-Ti.
29.Toru, 320. roku
- V Isharu je přistižen kněz, jak šíří nenávist mezi věřícími, naštěstí jeho slovům nikdo nevěří.
- Arcimág Mir se vrací do cechu Arcanum, čímž se obnovuje činnost tohoto spolku - výzkum, výuka, nábor.
13. Toru 321. roku
- Výprava Lugo.
14.Toru, 322. roku
- V Isharu se objevuje problém s otrávenými studnami, voda je podezřele zelená a studny zabarikádované.
- Starosta Isharu Colwyn Hawke z podnětu Lorda Lationa de Aloriniel, který údajně viděl Zoe jak v té době odchází ze stok, obviňuje velitelku cypronské hlídky (Zoe Locke) - později se to celé zamotává, osobní stráž Lationa je zatčena v Cyproně - vzniká napětí mězi Stříbrokřídlími a de Aloriniel. Lord Lation de Aloriniel se objevuje na věřejnosti a nabízí městu Ishar ochranu před bandity, město odmítlo a není jisté jestli to není ze strany Lorda Lationa pokus o vyhrožování.
- V Isharu i Cyproně jsou posíleny stráže a hlídky kvůli zvýšenému nebezpečí.
2. Luny 322. roku
- Sir Gerard Stříbrokřídlý svolává schopné dobrodruhy a zakládá tím svoji družinu se sídlem v Cyproně.
30. Toru 322. roku
- V Isharu se koná Jarmark.
322. rok
- Sir Gerard Stříbrokřídlý oznamuje, že nabírá rekruty do své družiny. Zájemci se jen hrnou a skládají přísahu. Brzy poté se dokonce utkají s podivnými stíny, kteří se vyskytují poblíž Cyprony. Narazí a přemohou i další nemrtvé stvoření. Podle všeho se jedná o práci nekromanta.
- Na území Cyprony se objevuje skupinka čtyř výtržníků. Narušují pořádek města a pochybují o vládnutí Cypronské vévodkyně Valerie. Nakonec jsou všichni dopadeni a potrestáni. Vychází najevo, že jde o žoldáky z Isharského rodu de Aloriniel.
- Sir Gerard Stříbrokřídlý dostává titul rytíře od Cypronské vévodkyně Valerie
- Cypronská vévodkyně Valerie vypisuje odměnu za dopadení žoldáků nebo členů šlechtického rodu de Aloriniel. Dává veřejně najevo, že Isharské šlechtice neuznává, pokud sama nebude chtít
- Správce Isharu Colwyn Hawke svolává zasedání městské rady Později se ukáže, že bude rozšířena městská tržnice, opraveno pár budov a město uspořádá jarmark.
- V Isharu začíná nábor do řad Stopařů
- V Isharu pokračuje problém „otrávených“ studní, mág Mir prohledává podzemí města i stoky. Nachází zeleně zbarvenou vodu, odebírá vzorek a předává ho Elisse Štastné na rozbor. Ta tekutiny dlouho zkoumá a porovnává. Usoudí, že nemá dostatek surovin k tomu aby to rozlouskla. S pomocí mága Mira prozkoumají podezřelou studnu a objeví podzemní komplex. Prozatím neví, jak se tam dostat ale předpokládají, že existuje jiný vstup.
- V Isharu se koná velký jarmark s loterií, ke konci jarmarku dočasně udeří Bolest na všechny přítomné ale její působení rychle odezní, Elissa Štastná nalezne podezřelý kámen, kterému dává za vinu záblesk Bolesti. S pomocí výbušnin ho zničí a úlomky uloží k dalšímu zkoumání.
323. rok
- Mág Mir nalézá několik podzemních vstupů do podzemní sítě Isharu, podezřelých studen je nakonec víc. Celkem čtyři namísto dvou předtím objevených. Padá podezření, že někdo připravoval útok na samotný Ishar a chtěl oslabit obyvatele města. Předpokládá se další a hlubší průzkum chodeb. Prozatím se zabezpečí pravidelnými hlídkami.
- Strážní v Cyproně dostávají na své tuniky erb, díky píli Semper Fidelis
- Turnaj v šachu pořádaný Isharským správcem Colwynem Hawkem
- Trpaslíci a gnomové vypouštějí do světa zprávu, aby se všichni sjednotili k znovuzískání Goren-Zaru.
- Probíhá 6. Isharský jarmark pořádaný správcem Isharu Colwynem Hawkem
329. rok
- Do Isharu přicestuje spousta trpaslíků dokonce se samotným vůdcem klanu, Urzinem Trolokrvem. Rozhodnou se usadit v Isharském dole, poblíž Moradinovy svatyně.
- Je otevřen portál do elfího tábora poblíž Eldamaru
- Rytíř Cypronský, sir Gerard Stříbrokřídlý vyzývá všechny občany aby se přidali k jeho družině v Cyproně
330.rok
- Mág Argos zakládá Společenstvo dobrodruhů
- Torog svolává všechny učence a badatele do Moradinovy svatyně
- Bolest v Goren-Zaru opadla. Mají v tom prsty nejspíše učenci svolaní Torogem, zkoumali podivný krystal s pomocí krvavých rituálů. Už zbývá jen vyhnat hadí rasu zvanou Yuan-Ti
- Uskutečněna porada v Eldamaru, vede ji jistý Istransil. Zkoumají podivné staré elfí svitky, které by je měly dovést ke krystalům. Skupina dobrodruhů pod vedením Halliho se vydává na záhadné místo popsané ve svitku. Ukáže se že se jedna o soustavu map, cestou postupně bojují s podivnými stíny, nemrtvými elfy a snad se samotnou paní Eldamaru. S vyčerpáním a drobnými zraněními nakonec nacházejí truhlu ve které je krystal, tři amulety a stojan. Istransil tyhle věci uloží s tím, že brzy svolá další poradu. Brzy poté se Eldamarská armáda přejmenuje na Quendë.
- Jsou vyhlášeny volby na pozici správce města Isharu a Vilhelmovic
- Kandidát na post správce Isharu Edwin se s dalšími dobrodruhy vydává do podzemí města, nalézají laboratoř z které pocházel jed. Podařilo se jim je zničit a podle jejich slov je voda ve městě opět bezpečná.
- Volby vyhrál kandidát Edwin a stal se tak správcem Isharu a Vilhelmovic namísto bývalého správce Colwyna Hawka
- Bandité obsazují severní hlásku a požadují 200 zlatých po správci Isharu. Probíhá vyjednávání a nakonec i krvavý střet, ve kterém Isharionská armáda nakonec všechny bandity pozabíjí.
331.rok
- Urzin Trolokrev vysílá skupinku dobrodruhů pod vedením trpaslíka Halliho do průsmyku východně od Cyprony. Bojují zde s obry a jejich vůdcem. Nakonec pomocí výbušniny zavalí vstup do jejich jeskyně.
- Edwin správce Isharu pořádá sérii turnajů o šampiona města
- Do Goren-Zaru přicházejí bojovníci Urzina Trolokrva a připravují se odstranit zával v hlubinách města. Po pár dnech příprav se opravdu válečníci spolu s dobrovolníky dostávají přes kamenný zával. Na život a na smrt bojují s Yuan-Ti. Při souboji umírá trpasličí válečník Halli. Dobrodruzi za těžkých ztrát získali krystal a vyčistili velký kus jeskyně.
- Elfský velitel Att'häyim vyjíždí se svojí skupinou, kde se střetnou s ještěří rasou a utrpí značné ztráty
- Později se ukáže, že padlé elfy někdo oživuje a začíná s nimi boj na život a na smrt. Elfský oddíl postupuje podlé staré mapy na území, které je zamořeno nemrtvými. Dojde k souboji s nekromantem a jeho sluhy. Ukazuje se i Valahessë - paní Eldamaru, a proto se oddíl dává na ústup.
- Elfové tentokrát vyjíždějí pod velením Istransila, bojují s nemrtvými a dokonce s Abišajem, který vylétne z portálu.
332.rok
- Bumhug Waaghar porazí v souboji Gujeka , obsazuje pevnost Galu'Gund a vyhlašuje se náčelníkem Wagnagů.
- Do Isharu je eskortován mág Soren, který podle dopisu vyřkl zaklínadlo neznámé magie a otevřel černý portál. Z portálu začali vyskakovat pavouci a usmrtili nejméně jednoho strážného. Byl dopaden a uvězněn.
- Portály i podivný artefakt Věčné světlo zkoumá i mág Mir. V Cyproně se ho dokonce pokusil zabít cizí muž.
- Rada Isharionu vypsala odměnu za dopadení Bumhuga. Všichni ostatní orkové mají zákaz vstupu do města, stráže mají povolení zabít je.
- Mág Mir se vydává na východ od Cyprony, nachází zde podivné zelené kameny, které postupně ničí. Přisuzuje jim souvislost s portály. Po cestě se k němu přidá i mág Soren, kterého údajně vyléčili elfové.
- Orkové začínají kopat důl
333.rok
- Dochází ke zhoršení vztahů mezi Quendë a lidmi. Dokonce se uzavírá portál spojující obě místa.
- V Isharu se dle zvěstí objevuje Lonias, velitel Řádu měsíční čepele. Všechny při tomto odhalení pozval na večeři v sídle řádu v Cyproně. Bohužel stejně rychle jak se Řád Měsíční Čepele zjevil, tak i zmizel.
334.rok
- Elfové se rozhodli pro izolaci tábora před cizáky.
- V Isharu se koná městská porada, při které je obviněn správce města Edwin z vampyrismu. Ten se vydá na útěk, ale je dopaden. Je zjištěno, že se opravdu jedná o vampýra. Je uvězněn ve vězení se zvýšenou ostrahou. Nicméně i tak v noci uniká - v cele zůstanou jen jeho šaty.
- Elfové nacházejí na pláži malého chlapce ve zbroji, Elessara Verthäriona, posledního prince rodu Verthärionë. Boje pokračují i nadále, v jednom souboji je ošklivě zraněn i Att'häyim a Istransil dokonce umírá.
- Podle všeho bývalý správce Isharu Edwin napadl dvojici elfů, jeho identita ale nebyla potvrzena.
- Dva muži kdesi v severních lesích potkávají mocnou osobu, dokáže je paralyzovat a přinutit je k předání vzkazu určenému Isharu. Muži opravdu předávají vzkaz seržantu Isharionské armády Horianu Vorenovi. Ten nevypadá překvapený a oznamuje, že na tomto případu už nějaký čas pracuje.
- Rekonstrukce Cypronské Akademie mágů a Knihovny
- Elfové se vydávají na malou výzvědnou misi, narazí na tábor banditů s kterými bojují. V jednom domě naleznou portál a v dalším podivnou zamčenou truhlu. Podaří se ji odemknout, uvnitř je starobylá kniha. Při cestě zpět do tábora Quendë narazí na samotnou Paní Eldamaru, která požaduje knihu. Elfové se vydají na útěk, čímž Paní Eldamaru rozzuřili.
- Ismian se s malou družinou vydává do orčího tábora vyjednávat se šamanem o příměří. Agiris je pověřený funkcí diplomata. Dohodli se. Slíbili si pomoc proti Bolesti. Dokonce otevírají oboustranný portál na svá území.
- Lonias obnovuje téměř zapomenutý řád Měsíční čepele se sídlem v Cyproně
335.rok
- Dojde ke konfliktu mezi orky a elfy díky nějakému alkoholu. Je zrušena mírová dohoda, kterou nedávno uzavřeli.
- Údajně se moci v Isharu chopil nikým nezvolený Horian Voren, seržant Isharionské armády, který opět povolil orkům vstup do města a dokonce uspořádal hostinu. Tato informace se opravdu potvrzuje a vychází najevo, že ho jmenoval královský úředník na pozici správce města.
- V Isharu se objevuje skupinka „Seveřanů“
- U elfího tábora spatřen zvláštní muž, který ovládal zmije a útočil na Elfy při stráži lesů.
- Elfové z tábora Quendë se vydávají na území, kde by měla být samotná Paní Eldamaru. Chtějí ji zasáhnout šípem s natřenou hlavicí Shunnarovým lektvarem. Nakonec se k tomu opravdu odhodlají a do úst jí nalijí zbytek lektvaru z flakónu. Paní Eldamaru se zmítá na zemi a nakonec její tělo shoří na sirný popel. Po chvíli se objeví jasný záblesk a zhmotní se samotná královna Galeath. Poděkuje přítomným elfům a zadá jim úkol, který musí splnit v blízké kryptě. Nakonec vyřeší záludnou hádanku a získají mocné meče proti nemrtvým.
- Elfové veřejně vyhlašují vznik království Eldarion, trůnu vládne princ Elessar. Zastupovat ho může jeho matka Galeath.
- V Isharu byl viděn Drathart, který o sobě prohlašoval, že je velitelem spolku známého jako Bratrstvo. Jednotky Bratrstva se začínají objevovat po celém Isharu. Nullden prohlašují za své hlavní území a zakládají zde zbrojnici.
336.rok
- Období nedostatku jídla v Isharu(až do roku 338).První pomoc byla nabídnuta šíleným trpaslíkem, který začal prodávat první čerstvé kusy pečení.
337.rok
- Je uspořádán Kareldský turnaj
338.rok
- Mág Mir vznesl obavy, že se v Isharu vyskytují upíři a někdo provádí nekromancii.
- Po napadení několika lidí na území království Isharion je zajat Edwin, známý jako minulý správce města a upír. Je uvězněn do cely. V noci se z vězení ozve výbuch a po vězni není ani památky.
339.rok
- Alchymista Hejr sestrojil mocné golemy na boj proti Yuan-Ti, ale není nikdo kdo by jim dokázal velet. Později se rozhodne samotný Urzin Trolokrev, že povede trpaslíky i golemy do odvážného útkou proti Yuan-Ti. Probíjejí se poměrně hluboko na území Yuan-Ti, kde se střetnou s mocným hadím mágem, který zabíjí spoustu trpaslíků a ničí většinu golemů. Urzin velí k ústupu. Trpaslíci se stahují zpět s těžkými ztrátami.
- Armáda Isharionu pořádá turnaj v boxu na území Cyprony.
- Ve Vilhelmovicích je nalezen podivný náramek s vyrytými runami. Mág Mir po průzkumu předmětu zjišťuje, že je uvnitř začarovaná žena. Povede se mu ji osvobodit. Podle všeho se jmenuje Maramoa a pochází z prvního věku.
340.rok
- V Isharu se objevila Elfka utečenkyně, která pomohla vyluštit záhadnou mapu pokladu, který byl následně vykopán
- Ve Vilhelmovicích došlo k prvnímu úspěšnému rozmnožení Lesních raptorů za účasti Arcana a pomoci jednoho z lovců.
Raptoři následně po pár dnech i přes výborné zdraví záhadně umírají.
- Bumhug se vzdal svého postu náčelnika orků.
342.rok
- V Isharu vzniká společenství pod názvem Expedice, vede ji Denetrius. Dávají si za cíl pomoct Goren-Zaru proti Yuan-Ti.
343.rok
- Vůdce expedice se vydává do Goren-Zaru jednat se samotným Urzinem Trolokrvem. Dohodnou se na vzájemné pomoci. Podle všeho musejí získat suroviny na Shunnarův lektvar. Květy podivné rostliny rostoucí kdesi v podzemí nakonec nachází Calwen. Po poradě s cechem Arcana dostávají členové expedice přístup k prameni.
- Denetrius, vůdce Expedice se nejspíš někam ztratil. Členka cechu Mabel se rozhodne jednat a oznamuje převzetí vedení do svých rukou.
- Královský rod z Eldamaru je znepokojený vystupováním expedice, dává ovšem nabídku k setkání jejich nové velitelce.
345.rok
- Světem kolují zvěsti, že elfové zabijí skupinky lidí, kteří loví na jejich území.
- Je započata stavba strážní věže na hranici království Isharion
346.rok
- Neznámá osoba oznamuje pomocí vývěsky výši odměny za ulovení podivných zvířat s bílo-stříbrným zbarvením.
- Všechna čtyři zvířata nalézají elfové z Quendë, rozhodnou se je odvést do svého tábora a nechat je žít.
350.rok
- Do Isharu přijela sestra z Jondalina řádu, hobitka Emili. Rozhodla se, že bude vařit pro chudé obyvatele království.
- Svatba hraběnky Luciany Kareldské a Cypronského rytíře Gerarda Stříbrokřídlého. Hostina v Kareldu.