Rozdíly

Zde můžete vidět rozdíly mezi vybranou verzí a aktuální verzí dané stránky.

Odkaz na výstup diff

remeslnik_-_svobodna_remesla [27. 07. 2016 18:39] (aktuální)
Řádek 1: Řádek 1:
 +=====  Povídka ​ =====
 +Nemůžu se na tomto místě nezmínit o Lomielovi, nejlepším řezbáři v historii nejen elfů, ale patrně i celého Manawydanu. Řezbářství má u elfů dlouho historii, takže je překvapující,​ že Lomiel nepocházel z žádného rodu, který by v tomto řemesle měl nějakou tradici. Vlastně je ze své rodiny snad první, který se tomuto řemeslu začal věnovat. Když jsem se ho ptal, jak došlo k tomu, že se ze syna lovce a čarodějky stal vyhlášený řezbář, vždy jen pokrčil rameny a odpověděl: ​
 +
 +//"​Svět je nevyzpytatelný. Byla by přece nuda, kdyby bylo všechno dáno dopředu."//​
 +
 +Musím uznat, že Lomiel měl pravdu, svět je skutečně zajímavý díky všem těm nečekaným událostem, ke kterým v něm dochází. Jednou, když jsme společně za vlídného večera seděli v korunách stromů a koukali na hvězdy, jsem Lomiela požádal, aby mi vyprávěl svůj životní příběh. Jen povzdechl: ​
 +
 +//"​Calé,​ ty mi asi nedáš pokoj, dokud ti všechno neřeknu, že?"//​
 +
 +Ani jsem mu nemusel odpovídat. Stejně odpověď znal. Přece by ale něco podobného neměl bardovi za zlé.
 +
 +//"​Dobrá tedy, ať je po tvém,"//​ uvolil se Lomiel a začal: ​
 +
 +//"Jak jistě víš, rodová tradice u nás má velmi silnou pozici. Ta ale není dogmatická,​ jak si často vy lidé myslíte. I ode mě se očekávalo,​ že se budu držet v otcových šlépějích a stane se ze mě hraničář. Já jsem proti tomu nikdy nic nenamítal. Otce si vážím a jeho práce také. Trávit celé dny v lese, pozorovat a přitom být nepozorován. No, řekni sám, Calé, znáš něco krásnějšího?"//​
 +
 +Zavrtěl jsem hlavou, i když v duchu jsem si přece jenom dokázal představit i krásnější věci. Lomiel pokračoval: ​
 +
 +//"​Jenomže nakonec všechno bylo jinak. Měl jsem ve zvyku občas se sebrat a na pár dnů odejít toulat se do blízkých i vzdálenějších lesů. Jednou jsem se takhle opět vypařil a vydal jsem se na cestu na sever. Byl jsem na cestě už několik dní, když jsem došel uprostřed lesa k malému paloučku. Znáš to, přesně takové ty paloučky, na kterých se ti tví hrdinové pohádek setkávají s múzami, s vílami a podobně. Bylo něco po poledni a já už byl docela unavený. Sedl jsem si tedy do trávy a koukal jsem na mraky, jak se honí po obloze. Zalíbilo se mi tady, tak jsem se rozhodl, že už ten den nikam nepůjdu."//​
 +
 +To byl celý Lomiel. Nikam nikdy nepospíchal. Všechno má svůj čas, říkával. ​
 +
 +//"​Vlastně z dlouhé chvíle jsem si vzal u jednoho krásného stromu spadlou větvičku a zkoušel z ní něco udělat. Slunce už bylo daleko na západě, když se mi podařilo z toho kousku dřeva udělat píšťaličku. Zkusil jsem zapískat a z ní se skutečně něco vyloudilo. Má radost v tu chvíli byla nepopsatelná. Co bych ti povídal, určitě ten pocit dobře znáš. A tak jsem začal hrát. Všeho všudy jsem z ní mohl dostat čtyři, možná pět tónů. Na jednoduchou melodii to stačilo,"//​
 +
 +Lomiel se odmlčel a zadíval se na hvězdy. ​
 +
 +//"​Víš,​ co se stalo pak?"//​ řekl a koukl na mě.
 +
 +V tu chvíli jsem si dokázal vybavit desítky pokračování příběhu, od objevení se orka po zjevení samotného Collerona. Lomiel mě ale trumfnul. Na to, co se totiž skutečně stalo, byla i má fantazie krátká.
 +
 +//"​Během mé jednoduché písničky ke mně přiletěly napřed pěnkavy. Posadily se poblíž a začaly notovat se mnou. Po pěnkavách přiletěla stará sova. Z lesů za mnou postupně přišly lišky, srny, zajíci, jezevci, bažanti. Nakonec se objevil i král tohoto lesa. Majestátní jelen osmnácterák. Nepřestával jsem pískat, i když můj údiv neznal mezí. A všichni tihle obyvatelé lesa se uvelebili na paloučku a poslouchali. Liška vedle zajíce, pěnkava se sokolem. Nevím proč, ale vím, že to nebylo mým nadáním na hudbu, ale tou píšťalkou,"// ​
 +
 +Lomiel se usmál: //"Asi to zní dost šíleně, co?"// ​
 +
 +Šíleně to opravdu znělo, ale ne neuvěřitelně,​ alespoň ne mně, který už se na světě setkal s tolika podivnostmi.
 +
 +
 +//"​Abych tě moc nenapínal. Tuhle příhodu jsem bral jako znamení. Když jsem se vrátil domů, vyprávěl jsem ji Dromlovi, místnímu řezbáři, a požádal ho o to, aby mě vzal do učení. Souhlasil. Talent mi opravdu nechyběl. Ale to ostatně ty sám moc dobře víš,"//​ dokončil své vyprávění Lomiel a opět se nerušeně zadíval na hvězdy.
 +
 +O Lomielově talentu toho skutečně vím mnoho. Velmi brzy po svém vyučení se začal soustředit hlavně na výrobu hudebních nástrojů. V tomhle si brzy získal velký respekt. Jeho mistrovským dílem byla loutna pro jeho vyvolenou, princeznu Elethriel. Dělal ji celý rok a výsledek je naprosto ohromující. Černá loutna, prosta jakéhokoliv zdobení až na jediné. V dolní části je slabou stříbrnou linkou vetkáno zdobné písmeno E. Jeho vrcholnou práci, ovšem provázela smůla. Loutnu už měl hotovou, čekal jen na Elethrieliny narozeniny. Dříve ale přišel konflikt s drowy, ve kterém byla Elethriel zavražděna. Smutek, který od té doby provází Lomiela snad nelze ani vyjádřit. Loutnu si nenechal. Daroval mi ji se slovy: ​
 +
 +//"​Šiř s ní radost, která mně byla odepřena."//​
 +
 +**Calenard**
 +
 +
 +Smutný příběh, až je škoda pod něj cokoliv psát. Nemohu ale jinak, snad mi to bude odpuštěno. Řezbáři patří do cechu, který je znám jako Svobodná řemesla. Tenhle cech v sobě sdružuje několik zdánlivě různých profesí. Přístup do něj mají kromě řezbářů také krejčí a truhláři. Vzhledem k tomu, že se všechny tři profese vzájemně doplňují, nejsou velkou výjimkou lidé, kteří ovládají i všechny tři dovednosti. Kromě síly se zde uplatňuje také obratnost a fantazie. Ta je důležitá hlavně pro krejčí. Své modely si většinou navrhují sami. V tomto cechu bývají také ti nejlepší dřevorubci,​ kteří nejrůznějším ebenovým dřevům rozumí jako nikdo jiný.
 +
 +**Istravil**