Elfové jsou nízcí a štíhlí, měří od 4 1/2 do 5 1/2 stopy a obvykle váží něco mezi 85 a 135 librami. Elfí muži jsou stejně vysocí a jen nepatrně těžší než ženy. Jsou půvabní, avšak křehcí. Většinou mají světlou kůži se zlatým nádechem a hluboké zelené oči. Elfové nemají po těle žádné chlupy. Preferují jednoduché, pohodlné oblečení v pastelově modré nebo zelené barvě a nosí jednoduché, ale elegantní klenoty. Elfové jsou nadpozemsky půvabní s jemnými rysy. Mnoho lidí a zástupců ostatních ras je shledává krásnými. Elfové dospívají kolem stodesátého roku života a mohou žít až 1200 let.

Elfové nespí způsobem, jaký je obvyklý u ostatních ras. Místo toho spíše meditují v hlubokém transu 4 hodiny za den. Elfí odpočinek jim dává stejný užitek, jako lidem osmihodinový spánek. Když Elfové meditují, zdají se jim sny, které jsou pro ně něco jako mentální rozcvička, kterou se naučili procházet.

Elfové se procházejí volně po lidských zemích, vždy jsou zde vítáni, ale nikdy zde nejsou doma. Jsou nejznámější pro svou poezii, tance, písně, moudrost a magické dovednosti. Elfové milují přírodní a jednoduše krásné věci. Když jsou v ohrožení jejich lesní domovy, jakkoliv jsou Elfové jemní a milí, prokazují při jejich obraně zručnost v zacházení s mečem, lukem a bojové strategii.

Elfové považují lidi za neelegantní, gnómy za obyčejné a trpaslíky za bručouny. Nejlépe vycházejí s půlelfy. Na půlorky se dívají s velkou nedůvěrou. Jsou strojeně veselí a milostiví k těm, kteří spadli hluboko pod elfí standardy (to jsou koneckonců všichni, kdo nejsou Elfové).

„My jsme vším a máme vše, čím by ostatní pouze chtěli být a co by chtěli mít: Naše dlouhověkost, naše krása a naše nezměrné umění všech oborů jsou předměty legend“. Samozřejmě každá z těchto věcí může být přetvořena v určitém směru některou z nižších ras, ale jejich výtvory jsou vždy jen jakousi umělou tváří a odrazem dokonalosti a přirozenosti, která pochází od nás, elfů. Jen v naší krvi kolují slzy měsíce a sama věčnost a naše výtvory pro ostatní budou vždy jen záhadou, naše sny cizí těm jejich. Nikdy nás nemohou naprosto pochopit, ať by se snažili jakkoliv.„

Tihr a’lahn, Alora a

Klíč k pochopení elfí mysli je v uvědomnění si let, které elf musí naplnit. Většina ras nechápe, a ani nemůže pochopit, perspektivu stovek let, kterou na svět nahlížejí elfové. Nadevše ostatní jsou Elfové trpěliví. Mají léta na plnění svých poviností a radostí, a neváhají čekat. Netrpělivost, kterou jsou posedlé ostatní rasy, shledávají obvláště podivnou a odpudivou. Ale pokud je spěch nutností, dokáží elfové postupovat rychleji a rozhodněji než kdokoliv jiný.

Elfové jsou často velmi chytří a zuční, majíc roky na zdokonalování svých schopností a cvičení své mysli. Elfí záliba v paradoxech a humoru je obrovská, jednoduše proto, že je to pro elfy nejsnadnější cesta, jak co nejlépe vyjádřit sama sebe. Přestože elfové jsou především štastným lidem, jsou schopni hlubokých emocí, mnohem temnějšího původu.

Elf naplněný zlobou je strašlivý nepříel. Elf vázaný pomstou mnohem stašlivější. Jak už bylo zmíněno, Elfové mají nevyčerpatelnou studnici trpělivosti. Mohou čekat roky, než jejich pomsta dojde naplnění - ve chvíli, kdy je již jejich kořist ukolébána falešným pocitem bezpečí..

Neuchopitelná délka života dává elfům unikátní pohled na svět, který většina ostatních nedokáže sdílet. Elfové se neobávají toho, že by se za svého života nenaučili dost, naopak neustále hledají nové a nové věci k poznání, které by znovu probudily pocit novosti a nadšení. Když takovíto elfové zestárnou (v chápání elfů), často se stávají posedlí hledáním smyslu úplně všeho, hledáním základů existence. Mnozí z elfů pochopí, že jejich život je dosti dlouhý k dostatečnému užití moudrosti i radosti. Mnozí z nich ale pokračují v jakémsi bezstarostném bytí, trávíce léta s bytostmi, které nepostihuje čas. Nebo jakoby uzamčeni a odtrženi od života samotného, hledajíc „pravdu“, ztrácejí to nejcennější v jejich životech: bytí samo.

Avšak většina Elfů shledává nejpřitažlivějším bytí v naprosto plné míře. Mohou začit hned několik věcí najednou v jednom roce, jako psaní písní, tvorba uměleckých děl, učení se šermířské dokonalosti a mnohé další. Nevadí jim odložit dvě věci, kvůli jedné nové, která se objeví a zaujme je. Uprostřed staletí přeci jedna nebo dvě generace nic neznamenají. Nikdy ale neztrácejí o něco zájem úplně, jen je vždycky čas se k tomu vrátit. Elfí životy prostě nejsou dost krátké na to, aby bylo nutno spěchat. Jsou však velmi daleko od lenosti a v podstatě celé dny jsou aktivní, když se jim ale zachce strávit den poleháváním na travnatém kopečku a sledováním ptáků nebo jen odpočinkem, není nad čím váhat.

Elfové nepovažují hmotné vlastnictví za nic hodného pozornosti, v kontrastu s jejich zájmem o poezii, hudbu, umění a filosofii, jelikož to jsou poklady, které přetrvají věky. Elfové se tudíž nijak nesnaží střádat zlato či poklady, vyjma věcí, které jsou opravdovými „poklady“, dokonce i ty nejúžasnější malby padnou jednou za oběť času. Na druhou stranu elfové milují nechat se unášet při tvorbě skutečné a opravdu mistrných řemeslných děl. Elfové jsou dosti špatnými portrétisty. Jednoduše proto, že se tak úporně snaží zachytit okamžik a „vnitřní bytí“, takže neovládli lidský způsob malby, který kombinuje zevnějšek s vnitřní krásou. Přesto, že přikládají tak malou váhu hmotným věcem, mají naprosto striktně definovaný systém osobního vlastnictví a krádeže věcí, které považují za své, se velmi přísně trestají. Elf, přistižěný při takové krádeži, je vykázán na jedno staletí, aby měl čas naučit se chovaní vůči svojí rase. Přestože jsou silně individualistická stvoření, mají velmi silný smysl pro povinnost vůči svým druhům. Vědí, že každý z jejich druhů je naprosto esenciální součástí rovnováhy života a tudíž se o ostatní starají se stejnou dokonalostí jako o sebe samé.

Elfové mají mnoho společenských rituálů a příležitostí a svátků, kdy je čas se setkat, nejdůležitější mezi nimi jsou:

Když elf dosáhne 110 let věku, je považován za mladého dospělého se všemi právy a povinnostmi, které mu náleží. Již déle nežije v domě svých rodičů, ale je to čas, kdy si začíná získávat své vlastní místo ve světě. Pokud se mladý elf přiklání k dobrodružství, jako dary dostává často výbavu od svých starších příbuzných, a pokud ne, zůstává s ostatními elfy, aby mohl svůj život naplnit radostí a štěstím.

Svatba je mezi elfy příležitostí obrovské radosti, jelikož toto spojení symbolizuje kontinuálnost elfí rasy. Tací, kteří se odváží tuto událost narušit činem proti přírodě, si vyslouží hněv Elfů navždy. Takovíto, i jeho potomci a druhové, budou pronásledováni až na věčnost. Svatba je pro elfy mnohem vzácnější událostí než pro krátce žijící rasy, a proto je jen málo zločinů, které se vyrovnají narušení svátosti těchto dnů. Manželství mezi elfy trvá tak dlouho, dokud jeden z partnerů nezemře a neodejde do náruče Arvanaith.

Ne vždy jsou Elfové mírumilovným národem.. Když je elf nebo jeho přítel vážne raněn nebo uražen, složí svatou přísahu Odplaty, obřad konaný za nejtemnějí hodiny před svítáním. Pokud takto přísahá, odloží vše s jediným cílem, docílit odplaty. Elfové tuto přísahu uznávají a zbaví mstícího se druha jakýchkoliv jiných poviností.

Elfové jsou typickou uzavřenou rasou, která si žije sama pro sebe a o své okolí se téměř nezajímá. Problémy, které se jich bezprostředně netýkají, nemají tendenci řešit, alespoň do doby, než je o to někdo požádá.

S většinou ras mají neutrální vztahy. Obecně se dá říci, že nejvíce důvěřují hobitům, ale nikterak nevyhledávají jejich přítomnost. Trpaslíky považují za břídily a nevychovance, lidi za nedůvěryhodné a místy nebezpečné. Gnómové jsou pro ně zcela nepochopitelnými stvořeními. Ani trošku nemají rádi orky, neboť ti si nedokáží vážit přírody, která je pro elfy posvátná, a bytostně nesnáší drowy. Těžko říci, kde má prameny tato nevraživost. Její počátek si nepamatují ani ti nejstarší z obou národů.

Elfí největší láskou je příroda. Mezi jejich nejoblíbenější kratochvíle patří toulky lesem a cestování. Jsou schopni se jeden den rozhodnout, druhý sbalit a vyrazit na cesty, ze kterých se vrátí třeba až po mnoha měsících. Nikam nespěchají, jsou si dobře vědomi své dlouhověkosti a umí s ní naložit.

Stejně jako lesy, těší se elfí oblibě i hvězdy a celá noční obloha. Jejich typickou idylkou je pozorování hvězd v korunách stromů.

Zvláště během vlahých letních nocí mnoho z nich spí v korunách stromů, kde usínají, pozorujíce hvězdnou oblohu.

„Nejen elfové rádi spí pod širým nebem při měsíčku.“ - Calenard

„Jenže ty pod širým nebem spíš, neboť se vždy tak opiješ v krčmě, že nenalezneš ani cestu domů.“ - Istravil

Převládajícím materiálem při stavbě domů je dřevo. Prakticky celé město je postaveno v korunách stromů. Díky tomu není ve městě žádná budova, která by měla více pater. Ovšem v dobách, kdy elfové stavěli svá sídla na zemi, byly některé jejich budovy skutečně velmi vysoké. K největším výtvorům elfí civilizace patří bezesporu magická věž, která stávala v Elderionu. Do dnešních dnů se bohužel tento architektonický skvost nedochoval.

„Celá věž byla zničena během orčích nájezdů přibližně ve stejné době, kdy elfové poprvé užili nekromancie. Pokud by vás zajímaly podrobnosti, hledejte v knihovnách.“ - Istravil

Jestli je něco impozantnějšího než samotné stavby uprostřed těchto krásných měst, pak jsou to jejich interiéry. Vybavení je účelné, bez jediné nadbytečné věci, sladěné v dokonalou harmonii pro oko i pohodlí. Přesto elfové nejraději tráví svůj čas v klidném lese.

„Zvláště přijímací místnosti jednotlivých měst jsou opravdu nádherná. Každý, kdo jednou takovéto stavby navštívil, se do nich velmi rád vrací alespoň ve snech.“ - Istravil

„Nebo v bardových písních…“ - Calenard

Elfové jsou dosti uzavřenou rasou, takže se do obchodu s ostatními rasami příliš nehrnou. To však neplatí obráceně. Elfí zboží je zejména mezi lidskými obchodníky velmi ceněno. Většinou se obchody sjednávají na k tomu určeném neutrálním místě. Snad žádnému lidskému, ani jinému, obchodníkovi nebyla prokázána ta čest, aby mohl obchodovat přímo v elfím městě. Mezi nejžádanější výrobky bezesporu patří jejich šperky a některé zbraně.

„Těmi největšími šperky, které elfové mají, jsou jejich ženy.“ - Calenard

Elfové jsou typickými bohémy v tom pravém slova smyslu. Mají-li volno, a toho při své dlouhověkosti mají skutečně požehnaně, oddávají se radovánkám, cestování nebo slastnému nic nedělání. Podobné kratochvíle jsou velmi populární zejména mezi mladšími a nezkušenými elfy. V pozdějším věku, s přicházející moudrostí, svůj volný čas tráví nejraději ponořeni do knih nebo studiem prozatím neprobádaného.

Byť boj nepatří mezi jejich vášně, nejsou elfové v žádném případě špatnými bojovníky. Mistrně ovládají šerm s meči. Většinou nepoužívají štít, spoléhají se především na svou hbitost a mrštnost. Při složitých piruetách, kterými se elf vyhýbá výpadu protivníka, by byl štít jen na obtíž.

Existuje-li zbraň, kterou ovládají lépe než meč, pak jsou to jednoznačně luky, s nimiž dokáží sestřelit šišku i z toho nejvyššího stromu. Elfové vynikají nejen v ovládání těchto střelných zbraní, ale také v jejich výrobě. Proslýchá se, že existuje několik typů luků, jejichž výrobu si dodnes elfové uchovávají jako své největší tajemství.

„Viděl jsem už několik exemplářů těchto zázračných luků. Jsou jedním slovem úžasné. Podle některých je v nich obsažena i jistá dávka magie.“ - Calenard

„Nepřeháněj…“ - Istravil

Elfové většinou necítí nenávist k ostatním rasám vyjma některých. Přestože nemusí mít ostatní rasy v lásce, stále cítí pouto sounáležitosti s většinou živých bytostí. Toto lidé nemohou nikdy pochopit, protože za svůj krátký žiot si nestihnou vytvořit opravdové pouto s životní silou přírody. Ty rasy, které nenávidí elfy všestravující zlobou, nejsou hodny, aby jim elfové opětovali stejnými pocity. Jenom ti, kteří znesvětí les či jinou z věcí, která je pro elfy nedotknutelnou, si vyslouží nezměrnou zlobu elfů vůči svému pokolení. Ač mohou být elfové vnímáni jako arogantní, jejich odstup od ostatních je povětšinou pouze následkem krátkého života těch ostatních.

Přestože Elfové i trpaslíci bojují na straně dobra, často jsou to právě oni, kdo jeden na druhém shledávají divným úplně všechno. Hlavním důvodem rozepře je rozdílná definice „dobrého života“. Trpaslíci neochvějně věří v pracovní morálku ( elfové ne), trpaslíci neshledávají štěstí jako esenciální pro dobrý život (elfové ano). Trpaslíci věří, že život musí být dobře zorganizován – ne nějaký napůl hazardní a napůl spontánní, jaký preferují elfové. Přesto každá z nich potajmu trochu obdivuje tu druhou, a některá z nejsilnějších pout v tomto světě jsou právě mezi elfy a trpaslíky.

Elfové a gnomové spolu vycházejí dobře, kdykoliv se potkají. Podle elfů gnomové kombinují to nejlepší z Trpaslíků se zdravou dávkou elfství. Mimoto některé ze starých elfských legend říkají, že gnomové byli stvořeni skřížením elfů a trpaslíků. To však neznamená, že by byli elfy nějak milováni, pro elfí standart jsou příliš nevkusní a příliš podivní. Je to podobné jako s trpaslíky, to však nic nemění na faktu, že v nebezpečí bude jedna rasa bránit druhou.

Pro elfy je velmi težké pochopit, a dokonce i hodnotit rasu lidí. Někteří jsou přátelští dokonce s jistou dávkou obdivu vůči elfům, jiní jsou nepřátelští nebo elfy dokonce nenávidí. Přestože jiné rasy mají jisté odchylky v rasovém chovaní, nikdo není tak rozdílní jako lidé, dokonce ani stromy. To všechno má za následek, že pokud elf potká člověka, už od počátku k němu přistupuje s notnou dávkou nedůvěry, až do té doby, kdy se onen jednotlivec prokáže být spolehlivým přítelem. Přese všechny podivnosti chovají elfové, jako k většině bytostí, k lidem jistý druh obdivu. Lidé jsou úžasní producenti dětí a mohou mít neuvěřitelně vyvinuté dovednosti. Lidé proměnili krajiny, které elfové kdysi přešli jako pro život neobyvatelné. elfy udivují a také trochu děsí. Právě obrovské množství růzností v lidech je důvodem, proč elfové na lidi specificky nereagují, a ona mnohost je pouze mate, proto se snaží držet se od lidí nejdál, jak to jen jde.

Všechnu nenávist, kterou může rasa jako společenství chovat, vrhají elfové proti drowům, temným příbuzným. Nikdo nechápe zlo, skryté v této shnilé odrůdě zkaženosti jako elfové, a není nikdo, kdo by drowy nenáviděl tak, jako elfové.