Historie v kostce

Pro rozsáhlý obsah je celý článek ZDE.

Dějová linie

Pro jednotlivé články klikněte ZDE.

Kronika

Pro jednotlivé články klikněte ZDE.

Vznik světa

Od první myšlenky, která zformovala vesmír, po okamžik stvoření světa, uplynulo nepředstavitelné množství času. Ao si vychutnával svoji existenci a užíval nekonečnou moc, kterou oplýval. Tvořil a ničil, v okamžicích měnil celou podstatu vesmíru, jindy zase na celé věky nechal nehybný obraz svého prapodivného díla bez jakéhokoliv pohybu existovat a kochal se jeho dokonalostí. Pak dal všechno do pohybu a spokojeně pozoroval naprostou bezchybnost toho, či onoho výtvoru. Čím déle však užíval své moci a ovlivňoval dění všeho, tím více mizelo jeho nadšení pro další a další výtvory. Nakonec jej tvorba naprosto znudila a on, Ao vševidoucí, uprostřed svých dokonalých výtvorů pocítil marnost svého počínání.

I rozmrzele zavrhl své počínání a chystaje se zničit vše, co doposud vytvořil, uvrhl jedno z děl do zkázy zhroucení. Gigantická mlhovina tvořená miliardami a miliardami pestrobarevných vzorců a tónů se rozprskla a jako vlna se začala šířit a rozplývat do všech v tu chvíli existujících směrů celého vesmíru. Jenže díky tomu, že tento čin nebyl nijak promyšlený, narážely shluky mlhoviny do ostatních výtvorů, které se tak začaly měnit, vytvářejíce nové obrazy a melodie. Ao v tu chvíli objevil něco, co jej navždy změnilo - překvapení.

Po věku plném nadšení z pozorování chaotického chování vesmíru většina výtvorů zanikla, nebo se opět ustálila do nových pravidelných soustav. Ao ještě několikrát zkusil dát impuls k navození chaosu a pak pozoroval, co se stane, až jej i to omrzelo. V okamžiku, kdy se rozhodl k takovému kroku, totiž už do předu věděl, co se stane. Něco tomu scházelo a On již věděl co. A tehdy se rozhodl. V jediném momentu všechna světla vesmíru zhasla a zbylé výtvory pohltila nicota. Ao ještě chvíli vyčkával, připravujíce se na své největší dílo. Poté začal tvořit a vesmír se opět probudil.

Nejprve vznikly roztodivné bytosti s vůlí, ale bez rozumu, jež vešly ve známost jako elementy. Bezcílně putovaly vytvořeným prostorem a při naražení na jiný element sílily, slábly, rozpadaly se, nebo mísily, až zbyly jen čtyři naprosto odlišné a vzájemně vyvážené, které vytvořily úchvatný tanec nečekaných proměn, znějících v Aově mysli jako symfonie. Pak Ao stvořil další sféru, kde dal vzniknout novým bytostem, tentokráte obdařeným obdivuhodnou inteligencí. Ao jim dal dva dary, ze všech darů největší - právo tvořit a ničit. I množily se bytosti a potíraly se navzájem, tvořily družiny a skupiny, křížily a vytvářely tak nové druhy bez přičinění stvořitele. Ao šťasten z povedeného výtvoru, jenž hýřil překvapením v každé chvíli, rozhodl se pro vytvoření třetí sféry, ve které spojil to nejlepší z obou předchozích. Dal vzniknout materiální sféře světa Manawydanu.

Elementy vytryskly ve čtyřech bodech sféry a zformovaly tak zemi, měsíce a slunce. Nejprve se zdálo být vše rovnoměrné, ale pak Oheň zachvátil slunce a rozhořel jej věčným plamenem. Chlad obemknul zemi ledem, který po dotyku slunečních paprsků roztával, až vytvořil moře. Jak spolu bojovaly elementy života a smrti, vynořily se z moře kontinenty a ostrovy. Stranou planety proběhl tichý boj o měsíce, z něhož nevzešel vítěz. Každý jeden zachvácen byl dvěma protichůdnými elementy. Hiro má tvář z jedné strany zbrázděnou Chladem a z druhé hoří věčným Ohněm. Jirt zase dýchá zářivým světlem života na své světlé straně, zatímco jeho temnou stranu halí smrt. Měsíce kroužící kolem země našly tak křehké rovnováhy, zatímco země se dále měnila. Jed na okamžik potřísnil zemi - povrch kontinentů se zvrásnil v křeči a v sérii energických výkřiků vychrlil ze svých útrob plameny a vzduch. Energie ožila a vítr se proháněl po světě. První věk skončil.

Poté Ao pohlédl skrze astrální sféru na zemský povrch a ten ožil. Vyrašila tráva a z ní vzešly stromy a květiny. Elementy se spojily a vytvořily roztodivné vůně. V uchvacujícím rytmu vznikali zcela noví tvorové s materiálním tělem a duší nižších astrálních bytostí. Druh za druhem osidlovali povrch, až jej zcela zaplavili a vytvořili tak pestrobarevnou mozaiku života. Mezi ně pak přišli draci, nejvyšší astrální bytosti vybrané pro nově vznikající sféru, obdařené ladným, silným tělem a dech deroucími schopnostmi. Druhý věk vrcholil a Ao na chvíli přestal zpívat.

Nakonec Ao tichým šeptem vyřkl do světa poslední slova písně o Manawydanu a zrodily se rasy. Naprosto samostatné bytosti jejichž svoboda myšlení neměla mezí. Měly být vrcholem celého díla a ku potěše stvořitele ovlivňovat zcela nepředpokládatelně celý svět. Proto jim dal vlastnosti, které žádné jiné bytosti do té chvíle neměly. Každá rasa byla jiná a zároveň si byly všechny tak podobné, až se Aovi zaleskly oči dojetím. V tu chvíli, kdy je stvořil, si je zamiloval jako nic jiného před tím. Viděl také hned všechna nebezpečí, která jim hrozí, jejich křehkost a zároveň nebezpečí pro okolní svět. Rozhodl se tedy naposled zasáhnout do téměř hotového díla. Vytvořil zrcadla, jedno pro každou rasu, a nechal všechny v tom zrcadle odrazit do jediného bodu. Veškeré jejich touhy, vůle, přání a obavy soustředil a vytvořil tak bohy. Propůjčil jim své schopnosti, aby mohli ochraňovat své svěřence a radit těm, kdož budou ochotni naslouchat.

Nyní je dílo dokonáno. Ao vzhlíží na svůj výtvor a raduje se z každé maličkosti. Vševidoucí Ao, obloha Manawydanu plná vzpomínek na každý okamžik tohoto světa. Spokojený Ao.

Vznik mapy

Putování ras