Orkové pochází ze severu, kde obydleli krajinu na úpatí hor, jež jejich domovům poskytuje přírodní ochranu vůči nežádoucím osobám, které by chtěly rušit jejich klid.

Mají zelenou kůži a neupravované dlouhé vlasy převážně hnědé až černé barvy. Jsou o něco vyšší než průměrně vysocí lidé. Jejich těla jsou zavalitá a svalnatá s mnoha jizvami z boje, kterých si majitelé velmi cenní. Mají nápadně velkou bradu, jejich ústa se vyznačují patrným předkusem, jež je způsoben obrovskými spodními špičáky, které vyčnívají ven z úst. Nos působí placatým dojmem, avšak co ztrácí do délky, nahrazuje směle v šířce. Na špičatých uších velmi často nosí náušnice nebo jiné šperky, které musí splňovat jedinou podmínku – musí se náležitě třpytit. Díky své postavě a hrubé kůži mají vyšší konstituci, která je vykoupena sníženou obratností. Orkové se většinou oblékají do kůže, která je často špinavá a zkrvavěná, neboť Ork necítí potřebu své oblečení měnit, dokud drží pohromadě. Orčí samice mají zanedblatelný smysl pro „krásu“.

Díky své tělesné stavbě mají Orkové ploché nohy, takže je pro ně nesmírně složité, ba téměř nemožné, pohybovat se tiše. Díky své tvrdé kůži jsou Orkové odolnější vůči změně počasí. Ani vysoké mrazy, ani ještě vyšší teploty jim nevadí tolik jako lidem. V průběhu mnoha let, kdy byli nuceni vyrážet za potravou v noci, si přivykli tmě, a proto v ní nyní vidí téměř stejně dobře jako ve dne.

Orkové spolu komunikují orkštinou, která se náhodnému posluchači může jevit jako šišlavá trpasličtina. Psaná forma orkštiny nejspíše ani neexistuje. Jedinou jejich vášní je boj, studium a vzdělání považuje většina orků za zbytečnost, tedy až na šamany…

Znakem orčí krásy jsou jejich jizvy z boje a svaly. Jejich jednání mají jediný cíl – více boje, proto se jejich chování dá do jisté míry označit za zmatené.

Orkové jsou roztroušeni do několika kmenů. Každému kmenu velí vždy nejsilnější a “nejchytřejší“ Ork, ten se o své místo utkává s novým kandidátem na tento post. Souboj probíhá vždy na život a na smrt.

Většina Orků shromažďuje zlato a drahokamy, většinou ne však pro jejich cenu, ale prostě jen proto, že se třpytí. Orkové totiž milují všechny věci, které se blýskají.

Pokud se Ork zamiluje, na důkaz své lásky donese své nastávající hlavu nepřítele, kterého porazil jen kvůli ní. Podle toho, o jak obtížný boj se jednalo, určuje Orčice, velikost lásky, jež k ní nový nápadník chová. Pokud Orčice svolí, koná se obřad vzdáleně připomínající lidskou svatbu. I přesto v orčí společnosti není polygamie nic neobvyklého.

Každý mladý Ork, který chce, aby se s ním jednalo se vší vážností, tak jako se jedná s dospělým Orkem, musí podstoupit zkoušku dospělosti. Ta spočívá ve skolení nějakého nebezpečného zvířete bez cizí pomoci. Orkové dovršují dospělosti ve 8 letech, do té doby nemají jméno protože vetšina Orků nechce zbytečné dávat jméno někomu, kdo třeba hned umře nebo se ani nedostane do kmene.

Většina orčích diskusí končí se zbraněmi v ruce, případně v kaluži krve. Pokud s Orkem diskutujete a budete používat slova a argumenty, kterým Ork nebude rozumět, můžete si být téměř jistí, že si bude myslet, že jej ponižujete a sáhne po zbrani. Stejně tak je při diskusi nebezpečné dívat se Orkovi příliš dlouho do očí, protože to pro něj znamená výzvu k boji.

„Povedlo se mi se do takové rozpravy zamíchat. Tenkrát jsem měl namále. Moc nechybělo a už bych Ti, čtenáři, nemohl nikdy vyprávět, co jsem na svých cestách zažil“ -Calenard

Jak by se na první pohled mohlo zdát, orkové své řeči nevěnovali mnoho času, ovšem není to pravda. Je to spíše důsledek Pohromy než orků samotných. Mnoho orků totiž po Pohromně zapomnělo svou rodnou řeč. Často jen šamani znají její tajemství. V současnosti většina orků mluví v infinitivech a v hatmatilce, ve své řeči používá nejvíce tato slova: Nub což znamenáne, grum což znamená ano a pak aní né tak slovo jako spíše citoslovce, jejich pozdrav Hu. Často se řiká že čím větší zkomolenina, tím větší ork.

Řiká se, že každé orčí jméno by mělo být zvučné a vystihovat charakter daného orka. Řiká se že každé správně orčí jméno by v sobě mělo mít písmeno G, ovšem jsou i jména která vypadají dobře i bez G, napřiklad Turruk… Orkové svá jména často dostávají až po vstupu do kmene. Do té doby jim jména nejsou dávana protože pro ostatní, výše postavenné orky jsou takovýto orkové bezvýznamní.

Orkové používají pro stavbu svých chýší dřevo. Typická orčí vesnice se skládá z několika chýší, které si navzájem vůbec nejsou podobné. V centru vesnice stojí totem, kterým Orkové uctívají svého boha Gruumshe. Z důvodu bezpečnosti je i ta nejmenší orčí vesnice obehnána dřevěnou palisádou, která sahá do výšky kolem 2 metrů, s dvěma branami – hlavní a únikovou.

Trvalo mnoho let, než se Orkové naučili základům ekonomiky. Dnes se však zdá, že téměř každý Ork má potuchy o tom, jakou má daná věc hodnotu.

Orkové jsou dnes přesvědčeni, že oni znají cenu výrobku nejlépe, proto není moudré se s nimi pouštět do smlouvání. Později byste toho mohli litovat.

„Mluvil jsem s jedním kovářem, žádné ořezávátko, to Ti povídám, ale vždy, když obchodoval s Orky, raději trochu srazil cenu podle jejich přání. Rozbitý krám by ho přišel rozhodně dráž.“ - Calenard

Všichni orkové mužského pohlaví jsou bojovníci. Na nebojovného orka pohlížejí ostatní orkové obvykle s opovržením. Tradičně se u orků čistě řemesly zabývají otroci a orčice. Upření statusu bojovníka a uložení práce se používá jako přísný a ponižujicí trest.

Pokud chcete hrat řemeslníka u orků, chovejte se jako bojovník. Nevyhýbejte se činnostem obvyklým u bojovníků (turnaje, lovecké a jiné výpravy). U orků jste bojovníci, co kromě boje ovladají i něco navíc. Pokud dokážete vyrobit něco užitečného, ostatní orci obvykle přimhouří oko nad slabší bojeschopností. Strava Ačkoliv Orkové snědí téměř všechno, nejraději mají čerstvou, ještě teplou, krev a syrové maso. Díky svým mohutným zubům nemají problém, požvýkat jinak velmi tuhé a vláknité maso. Často také pojídají lidi nebo hobity, kteří si nedali pozor. Někteří orčí kuchaři se pyšní výbornou hobití nádivkou nebo třeba člověkem na sádle.

„Na svých cestách jsem narazil na něco, před čím Tě, mladý dobrodruhu, musím varovat. Orkové nejraději pojídají koninu. Věř mi, můj kůň to pocítil na vlastní kůži.“ -Calenard

Šaman u orků je většinou muž, vyjímečně žena. V roli, která se dá zastoupit lidským slovem „kněz“, je to ork se schopností mluvit s duchy předků a často i s Grummshem. Vykonává obřady a rituály a je vážený v orkské komunitě. Davá požehnání bojovníkům a dodává jim morálku. Není však narozdíl od jeho magického protějška „inteligencí“ orků.

Roli „magického“ šamana může zastoupit jak muž, tak žena. Je to „inteligence“ orků, na kterou se ostatní orkové obrací, pokud si neví rady. Dokáže vyvolat a ovládnout živly, či dokonce mluvit s duchy zvířat. V boji slouží jako podpora, která je obehnána zdí z orkských bojovníků. Takto nadaných orků se ale rodí velmi málo, proto jsou často velmi vážení, ale nemusí tomu vždy tak být. Někteří orci považují tento druh šamanů za šarlatány a hanbu orků. Záleží na jednotlivcích.

Orčice rodí obvykle jedno, méně často dvě, nebo více dětí. Děti orků se rodí vyvinutější a lépe připravená pro život, než děti lidí. Porod je u orků bezproblémová záležitost. Matka svoje dítě kojí a intenzivně o něj pečuje do doby, než znovu porodí, což je doba přibližně jednoho roku.

Otec se na péči o potomka přímo nepodílí. Jeho účast se omezuje na podporu orčice dary v podobě příležitostných úlovků a dílů z kořisti. Orčice udžuje přednostný vztah s jedním z orků, kterému je automaticky připisováno otcovství všech dětí. Skutečné otcovství je ale věc velmi nejistá a snad i proto hraje otec v životě mladého orka tak malou roli. Zpráva o smrti otce je u orků obecně sotva záminkou pro krátký přípitek na počest.

Do věku jednoho roku tráví děti orků veškerý čas v blízkosti matky. Mladé orčice zůstavají s matkou až do dospělosti a pomáhají s prací a péčí o potomky. Mladí orkové po překročení hranice jednoho roku začínají trávit stále více času v komunitě ostatních mladých orků různého stáří až do věku zhruba čtyř let, kdy se osamostatňují docela.

Život mladého orka je těžká zkouška. Ve čtyřech letech musí být schopen obhájit svoje místo na světě a zajistit si dostatečnou obživu. Mladí orkové napodobují dospělé orky a v rámci kmene vytváří jednu velkou skupinu, ve které soupeří o postavení a přednostný přístup k cenným zdrojům. Každá hra má význam pro určování vzájemného postavení.

Až třetina mladých orků se nedožije dospělosti. Příčinou úmrtí jsou nejčastěji vážná zranění z rvaček, nebo ze hry. Mladí orkové ,kteří nemají dostatečné schopnosti pro přežití v těchto podmínkách strádají. Být mladý ork se schopností přežít neznamená nutně orka s největší silou. Schopnost přežít je soubor sociálních a bojových dovedností. Někteří z orků už v mládí projevují nadání pro magii. Jiní si dokáží vyjednat ochranu silnějších výměnou za různé protislužby.

Ve věku 8mi let podstupuje mladý ork zkoušku dospělosti a stává se členem některého z klanů. Teprve okamžikem vstupu do klanu získává mladý ork své jméno před dospělými orky. Do té doby bývá oslovován jen přezdívkou. Své jméno si při vstupu do klanu volí sám.

„Žiješ, abys bojoval. Bojuješ, abys žil.“

Jedinou skutečnou orčí vášní je boj a požitek z něj. Orkové považují boj za jistý druh sportu. Zabít svého nepřítele je pro ně vrchol umění. Většinou za vším hledají záminku k boji, proto téměř každá debata s Orkem končí se zbraní v ruce.

Tradičně orci preferují těžké, velké, obvykle obouruční zbraně. Zbraně, u kterých ork může maximálně využít svoji velkou sílu. Obouruční sekera je asi nejtypičtější zbraní orků. Občas se vyskytne i ork s preferencí pro jiné, třeba i lehčí zbraně, ale takový ork musí počítat s tím, že se občas bude potýkat s posměchem ze strany ostatních bojovníků. Nejlepší odpovědí je v takovém případě výzva na souboj a přesvědčivé vítězství. Zvláštní postavení má u orků dlouhé kopí, protože kopí je zbraň používaná bohem orků Gruumshem. Kopí nosí jako symbol orčí šamani. Kopí je dobrá volba i pro orčího bojovníka.Orkové dokáží dobře odhadnout sílu zbraně na první pohled. Pokud uvidí zbraň, která je podle něj lepší než jeho, pokouší se ji získat. Orkové totiž dbají na to, aby zrovna ta jejich výzbroj byla vždy ta nejlepší.

Orčí bojovníci jsou většinou útočně laděni. Štít používají spíše vyjímečně. Tradičně orci používali kožená brnění, která je neomezovala při použití jejich těžkých zbraní. Ne že by se orkové brněním z kovu vyhýbali ze zásady(Šamané vypráví, že Gruumsh v minulosti sestoupil mezi orky v podobě orčího bojovníka v černé plátové zbroji), ale odjakživa se potýkali s nedostatkem kovových zbrojí. Zbroje padlých nepřátel bez úpravy rukou zkušeného kováře mohutněji rostlé orky obvykle nesnesitelně omezovali v pohybu a kovářů s potřebnou dovedností měli orkové po ruce málo. Kovové zbroje tak byli výsadou těch mocnějších z řad orků.

Situace se změnila v průběhu posledního století, kdy orkové během útlumu svých dobyvačných aktivit po prohrané válce navázali obchodní kontakty s jinými rasami, zejména s trpaslíky, vyhlášenými kováři. Orkům se tak stali na míru vyrobené kovové zbroje mnohem dostupnější, než kdy v minulosti. Podmínky po Pohromě jen přispěli k dalšímu rozšíření kovových zbrojí mezi orky.

K orkům sedí kožené brnění, je to klasika. Ork v blýskavé kovové zbroji, ať už kroužkové, nebo plátové, je ork nové doby, není to proti RP duchu orků na Manawydanu.

Orčice bojovník bude nejspiíš terčem posměchu. Bude to mít težši. Pro orčici nestačí, aby byla stejně dobrá jako muži, musí být lepší.

Pro Orky jsou jen dvě důležité věci. Tou první je boj a tou druhou plnění vůle svého boha Gruumshe. Oba tyto cíle se vzájemně nevylučují, ba naopak doplňují se. Gruumsh totiž od svých věrných Orků očekává, že postupně dobijí všechna území, která kdysi patřila Orkům, což je podle Gruumshe celý svět. Toto přání Orkové plní s neskonalým potěším, díky čemuž se v minulosti vedlo mnoho, ať už větších či menších, konfliktů mezi Orky a zbylými obyvateli tohoto světa.

Gruumsh, orkský bůh.

Ten, který nikdy nespí, Jednooký, Ten, který všechno vidí. To všechno jsou přezdívky orkského boha Gruumshe používané jeho vyznavači. Přesvědčením Gruumshe je zlo. Přijímá na sebe obvykle podobu mohutného orka v černém plátovém brnění s dlouhým kopím jako zbraní. Má jedno, nikdy nemrkající, centrálně posazené oko.

Podle legendy ho o druhé oko připravil bůh elfů Corellon. Šamané Gruumshe popírají verzi, které rádi věří nepřételé orků, ve které Corellon vypíchnul Gruumshovi oko v boji. Namísto toho tvrdí, že Corellon Gruumshovi oko ukradl, protože věděl, že v poctivém souboji by Gruumshe nikdy neporazil. Mnoho šamanů nicméně upřednostňuje učení, podle kterého Gruumsh byl jednooký odjakživa. V každém případě je pro orky nepřijatelná jakákoliv představa zpochybňujíci nepřemožitelnost jejich boha.

Gruumshův vyznavač musí být silný. Pro slabé v jejich řadách není místo. Od orků Gruumsh očekává, že dobijí veškerá území, která jim byla Gruumshem po stvoření světa přisouzena(Téměř celý svět). Válka i postupná kolonizace, obojí je v očích Gruumshe přípustné, pokud to přispěje k naplnění Gruumshovi vůle.

Gruumsh nesnáší všechno, co není ork, nebo není dílem orků. Obvzláště velkou nenávist chová k elfům a jejich bohovi.

Gruumsh není stvořitelem orků. Orkové jsou Gruumshem vyvolená rasa. Gruumsh není opečovávatelem, nebo ochráncem orků, to by bylo proti jeho přesvědčení. Víra v Gruumshe činí silného orka silnějším a slabého orka mrtvolou. Přirozená touha orků vládnout je v dokonalém souladu s Gruumshovou vůlí. Šamané někdy říkají, že orkové jsou Gruumshovím kopím a Gruumshovou sekerou. Orci jsou nástrojem a vykonavateli Gruumshovi vůle a tento vztah je oboustranně prospěšný. Je úkolem šamanů, zvěstovat vůli Gruumshe.

Aby si orčí rasa zachovala sílu, obětuje slabší jedince svému bohu. Stejně tak jedince, u kterých se objeví jakákoliv anomálie. Díky tomuto pravidlu zahyne až jedna pětina všech mladých Orků.

Tento orčí obyčej se dělává už od nepaměti, často při úplňku. Pro orky je boj vášní. Zpravidla bojem je určováno společenské postavení orka, bojem si ork obstaravá živobytí. Pro formalizovanou podobu boje o postavení mezi řadovými orky uchovávají šamané slovo Nog Nogagh, což v původním významu označovalo boj vedený těžkými, dřevěnými holemi. Dnes tak lze označit jakýkoliv boj, ve kterém není cílem protivníka zabít ,odměnou je uznání síly bojovníka jeho okolím a možná i nějaká ta působivá jizva.